Napsal: Michal Solar
V letošním roce oslavíme tři kulatá či půlkulatá výročí naší „zlaté kapličky“. 16. května uplyne 140 let od položení základního kamene Národního divadla v Praze, 8. listopadu 125 let od slavnostního otevření a 18. listopadu 25 let od jeho znovuotevření po rekonstrukci.
Historie českého divadla je však starší. Již v roce 1845 podala skupina českých vlastenců zemskému sněmu žádost o zřízení českého stálého, „kamenného“, divadla. A 12. září 1850 se sešel Sbor pro zřízení národního divadla, který začal organizovat první finanční sbírky.
Pozemek na stavbu byl vybrán z devíti možností a 12. května 1862 již byla započata stavba tzv. prozatímního divadla. Již 18. listopadu téhož roku (!) divadlo zahájilo činnost, která trvala až do roku 1883.
Mezitím byl v roce 1866 vybrán návrh architekta Zítka a 16. května 1868 byl slavnostně položen základní kámen stálého divadla. Při této příležitosti se konal obrovský slavnostní průvod, koncertoval spolek Hlahol a přítomno bylo mnoho známých osobností, mezi jinými například František Palacký.
Dne 11. června divadlo zahájilo činnost uvedením Smetanovy Libuše. Černým dnem se stal 12. srpen 1881, kdy divadlo vyhořelo. Příčinou údajně bylo špatně uhašené dřevěné uhlí při klempířských pracech na střeše. Díky novým sbírkám a pojistné náhradě byly rychle shromážděny prostředky na obnovu a budova divadla byla přestavěna architektem Josefem Schulzem, mj. autorem Národního muzea v Praze.
Na výzdobě českého Národního divadla se podíleli sochaři Antonín Wagner, Bohuslav Schnirch, František Rous, Ladislav Šaloun, Josef Václav Myslbek, malíři František Ženíšek, Julius Mařák, Václav Brožík, Václav Hynais a Mikoláš Aleš.
V letech 1977-1983 prodělalo Národní divadlo generální rekonstrukci. Vedle historické budovy vyrostla nová scéna od architekta Karla Pragera, dále vznikla nová restaurační a provozní budova a podzemní garáže.
Již od svého otevření v roce 1881 se divadlo stalo mateřskou scénou nejlepších českých herců, operních pěvců a dalších umělců, jejichž výčet by snad ani neměl konce. A mnoho z nich dnes můžeme obdivovat jen ve filmu a televizi. Mezi herci samými se divadlo těší nejvyšší úctě, výstižně formulované známou větou: „Člověče, smekni, stojíš na jevišti Národního divadla!“
Loading ...
Loading ...
10 responses so far ↓
1 Dizident // Mar 30, 2008 at 9:27
Zítra se stěhuju do Prahy.Konečně budu taky pražák.To divadlo je dobře že jsme ho znovu postavili.
2 podívejte se... // Mar 30, 2008 at 10:53
Smazáno pro hloupost. Redakce
3 Lukyn // Mar 30, 2008 at 16:30
podívejte se… : jeje, už opět? To je schizofrenie? Začal bych tě urážet, ale asi to nemá smysl, co? Myslíš si, že je ještě v republice alespoň jeden člověk, který to neviděl?
4 prawda // Apr 1, 2008 at 11:09
Smazáno. Spam. Admin
5 pavel // Apr 6, 2008 at 19:55
Smazáno pro hloupost. Redakce
6 www racek // Apr 14, 2008 at 8:32
jenom bych suše dodal … ano, národ sobě, sbíraly se krejcárky, ale zlaťáků se nedostávalo. takže se na to franz josef 1. už nemohl dívat a nepatrnou část, asi 70%, zaplatil se svého.
nějak se na to zapomíná, na toho habsburga, co uměl dobře česky…
7 xtr // Jun 2, 2008 at 10:49
To si děláš srandu ?!?! Nebyl to Václav ale vojtěch Hynais !!!!!!!!!!!
8 xtr // Jun 2, 2008 at 10:49
):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):
9 hhhh // Jun 5, 2008 at 6:40
10 hhhhhhh // Jun 9, 2008 at 10:00
haha
Leave a Comment