22. srpna si připomínáme výročí úmrtí vynikajícího českého básníka – Jana Nerudy. Zemřel v roce 1891. Marně bychom asi hledali v české společnosti druhé poloviny 19. století bystřejšího pozorovatele, který by její rozvoj zaznamenal tak přesně a v takové šíři, jak to ve stovkách svých pověstných fejetonů dokázal právě Jan Neruda. Jistě právem je nazýván tvůrcem českého fejetonu. Působil novinářsky především v Hlasu a od roku 1865 až do své smrti v mladočeských Národních listech.

Sám vyšel z chudých poměrů rodiny vojenského vysloužilce a vědomí chudoby z něj nikdy nevyprchalo. S humorem, ale také se smutkem poukazoval na kulturní handicapy českého měšťanstva. Na druhou stranu z jeho děl přímo čiší nadšení pro obrovské národní vzepětí, které bylo možno pozorovat v jeho době. On sám dosáhl velké popularity jako básník (Písně kosmické, Balady a romance, Zpěvy páteční, Prosté motivy, Hřbitovní kvítí, Knihy veršů), i když v jeho době stál mnohdy ve stínu svých současníků, např. V. Hálka, nebo Sv. Čecha. Více než jeho básně byla ceněna jeho činnost prozaická, málokdo by asi neznal Malostranské povídky. Dokázal je obdivuhodně obohatit svým svérázným žánrem, ve kterém použil rysy fejetonu.

Snad pro své pracovní vytížení se nikdy neoženil a později se jeho přirozeným prostředím stala typická česká hospoda, kde byl středem společností. Tak jako u mnoha jiných, ani jemu se nevyhnul těžký konec, kdy jej postihla nemoc. Ta se bohužel promítla i do jeho tvorby, fejetony počaly ztrácet na vtipu a lehkosti a on se stále více uzavíral do jakési své vlastní ulity.

Pro připomenutí jeho básnické tvorby si můžete přečíst jednu z jeho nejlepších básní „Jen dál“. Báseň vyšla knižně ve svazku „Zpěvy páteční“. I když tato sbírka deseti básní je pouhým nedokončeným torzem, dá se považovat za vrchol jeho básnické tvorby. Ve sbírce dává naplno zaznít své lásce k vlasti a národu, konec konců, posuďte sami…

Ladislav Svoboda
zdroj: Národní sjednocení