Napsal: Martin Kadlečík

„Osvědčená chrabrost vložila Albrechtovi z Valdštejna do rukou hodnost generála: pochybnost o jeho věrnosti mu ji však s hanbou odňala…Valdštejn bývá opěvován jak pro neštěstí, které ho potkalo, tak pro svou statečnost: někomu se možná znelíbí kvůli podezření z věrolomnosti, jež se o něm šířilo, a bude jím pohrdat, nechť si však přečte výčet jeho ostatních činů, možná z něj vytěží lecjaké nevšední poučení.“
Galeazzo Gualdo Priorato

Včera jsem navštívil výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba, kterou pořádá Senát PČR ve spolupráci s mnoha dalšími institucemi ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Výstava připomíná nejen rozporuplný život tohoto schopného vojevůdce, ale i další Valdštejnovu stránku, jeho stavby, mecenášství a vztah k umění a astrologii. Vedle zbraní jsou na výstavě k vidění například i umělecká díla a další předměty, které dokumentují jeho dobu. Výstava je rozdělena do čtyř částí, kdy každá část má svůj podtitul.

První část nazvaná podle Valdštejnova motta Invita Invidia (Závisti navzdory) představí Albrechta jako historickou osobnost. Naznačí jeho motivy pro konverzi ke katolické víře, důvody úspěchu ve vojenské kariéře, ztrátu loajality k císařskému dvoru i okolnosti jeho vraždy v Chebu v roce 1634. Vysoké ambice a kariéru v politice mu už v roce 1608 předpověděl císařský astrolog Jan Kepler, u kterého si Albrecht objednal horoskop: „…jeví se totiž u něho velká ctižádost a touha po časných hodnostech a moci, jež způsobí mnoho velkých a tajných nepřátel, nad nimiž však většinou zvítězí.” Keplerův horoskop je jedním z exponátů.

Druhá část nazvaná Terra Felix (Šťastná země) představuje Valdštejna jako ekonoma a výborného podnikatele. Valdštejn například zvelebil Jičín, nechal ho přestavět do kamene jako obranu před požáry a dokonce vlastnil velkou obchodní flotilu. Obdivuhodný je také Valdštejnův systém zásobování jeho vojska zbraněmi i potravinami.

Další oddíl nazvaný Xerxes, veliký Artaxerxes (Postrach světa) ukazuje Valdštejna nejen jako vojáka a vojevůdce, ale například prostřednictvím dobových obrazů či literatury představuje i mentalitu lidí sužovaných třicetiletou válkou.

Závěrečná část expozice Bestia Vixit (Nesmrtelná bestie) ukazuje Albrechta jako legendu, která začala vznikat po jeho smrti a která v následujících staletích někdy dostávala nezasloužený negativní rozměr. Základem je drama Valdštejn německého romantisty Friedricha Schillera a nechybějí ani novodobé ohlasy.

Řekněme si něco stručně také k Valdštejnovu životopisu:

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil 14. září 1583 na tvrzi Heřmanicích, rodičovském sídle, otci Vilémovi a matce Markétě, rozené Smiřické. Mládí Albrechta nebylo příliš snadné: ve dvanácti letech osiřel a spolu se svými dvěma sestrami byl svěřen do péče poručníků.

Vzdělání získává Albrecht z Valdštejna nejprve ve škole Jednoty bratrské, poté tráví nějaký čas u jezuitů v Olomouci a posléze dva roky na luteránské latinské škole ve slezském Goldbergu. Na jaře roku 1599 pak začíná studovat na oficiální norimberské luteránské akademii v Altdorfu - studia ale nedokončí, po roce je ze školy, pro rvačky a výtržnosti, vyloučen.

Vojenská dráha Albrechta z Valdštejna začíná v roce 1604 kdy vstoupil do armády a stal se příslušníkem císařského vojska Rudolfa II. V hodnosti fendrycha vstoupil na vojenskou dráhu a ve válkách proti Turkům mířil do Uher pod vrchním velením císařského generála Giorgia Basty. Na vojenském poli se Valdštejn neztratil a brzy se stal hejtmanem, velitelem pěší kompanie. Vojenskou kariéru Albrechta z Valdštejna prozatím ukončila jeho rekonvalescence v Čechách během léta 1605.

Na jaře roku 1607 Albrecht konvertuje ke katolické víře a stává se komořím arcivévody Matyáše na jeho vídeňském dvoře.

V roce 1609 se oženil výhodně s mladou a bohatou vdovou Lukrécié Nekšovou z Landeku. Po pěti letech jeho manželka umírá a Albrechtovi se podařilo získat všechen její majetek jako dědictví.

V době vypuknutí stavovského povstání zůstává Albrecht z Valdštejna věrný císaři a v bitvě na Bílé hoře, 8. listopadu 1620, bojuje na správné a rovněž vítězné straně.

V roce 1625 byl jmenován generalissimem a získal velení císařské armády. V roce 1629 byl však odvolán kvůli nerozhodnosti. Valdštejn tak ztratil významný zdroj peněz, proto se vrhl na podnikání. V roce 1931 však musel z Čech utéct, když se k Praze blížila protestantská armáda. Ještě v tomtéž roce dostal zpět velení vojskům a obrátil vývoj války. Roku 1633 však kvůli svému zdravotnímu stavu zastavil postup, což císař pochopil jako zradu a obvinil jej ze vzpoury. Byl zabit 25. února 1634 příliš horlivým vojákem při zatýkání.