Altermedia ČR
Altermedia ČR: „Ideologická převaha je důležitější než parlamentní většina…”
UltraViolent Street Wear, t shirts and clothing with a street tough attitude

150 let od narození Františka Mareše

4:55 · Diskuze (15 Comments)

František MarešNapsal: Martin Kadlečík

Dnes je tomu právě 150 let ode dne, kdy se narodil český fyziolog, filozof a politik František Mareš.

František Mareš pocházel se starobylého jihočeského selského rodu. Narodil se 20. října 1857 v Opatovicích u Hluboké nad Vltavou, v líbezném kraji plném zádumčivých vod a lesů, v prostředí přemýšlivého, vzpurného, ale zásadového selství, v němž tkvěly kořeny jeho náboženského a národního cítění a jeho sklon k důslednému myšlení, který mu vynesl tolik životních bojů a protivenství.

Po maturitě v roce 1876 začal v Praze studovat na filosofické fakultě klasickou filologii, filozofii a psychologii, ale nebyl spokojen s přednáškami a po semestru přešel na fakultu lékařskou. Promoval v roce 1882, habilitoval se v roce 1885 a v osmdesátých letech pobýval na studijních pobytech v Lipsku u Karla Ludwiga, v Berlíně u Emila Dubois-Reymonda a v Urtechtu u Hendrika Zwaardemakera.

V roce 1895 byl Mareš jmenován řádným profesorem fyziologie na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1920 se stává jejím rektorem.

Jako filozof je Mareš řazen k neovitalismu a novokantismu, ke kritikům pozitivismu, ateismu, materialismu, monismu, marxismu, naturalismu a darwinismu. Vitalismus pokládal národ za živý organismus, který má právo na důstojnou existenci. Jeho idealistické nazírání vyjadřují slova: Pravda není to, co je, ale to, co býti má.

Jeho statečný vlastenecký projev ke studentům na samém počátku první světové války jej sblížil s Karlem Kramářem a přivedl posléze do národně demokratické strany. V tomto období jako senátor prosadil i proslulý “lex Mareš”, zákon o vrácení univerzitních insignií německou pražskou univerzitou české Univerzitě Karlově, jehož realizace vyvrcholila po dvanácti letech v proslulé insigniádě. Mareš se stal předním představitelem českého nacionalismu, který, ve spojení s jeho katolictvím, z něj učinil nesmiřitelného odpůrce „hradního” realismu a posléze ho přivedl i do tábora urputných bojovníků za pravost Rukopisů. Pravost staročeských písemných památek Rukopisů královédvorského a zelenohorského ubránil vědeckou cestou proti Masarykovi.

Mareš se stal ideovým vůdcem prvorepublikové Vlajky, do jejichž tiskovin psal. Statečně a veřejně odsoudil protektorátní Vlajku Jana Rysa-Rozsévače a vysloužil si pověst nejen reakčního vědce, ale i politického ideologa, a jeho osobnost a dílo propadly věčnému zatracení patentovaných průkopníků „pokroku” a liberalismu. Samostatně vedl hnutí Národní fronta, které se v roce 1934 spolu s Národní demokracií a Národní ligou sloučila do jedné politické strany, která nesla název Národní sjednocení.

Franišek Mareš zemřel 6. února 1942 v Českých Budějovicích a je pochován v Hluboké nad Vltavou, kde trávil své volné letní dny. Jeho velké syntetické filozofické dílo bylo v roce 1938 těsně před vydáním zabaveno. Mocní se postarali o jeho zatracení a zapomenutí, jak je to ostatně v Čechách zvykem.

Tags: Historie

15 responses so far ↓

  • 1 Plenkovič // Oct 20, 2007 at 8:08

    Článek nesporně zajímavý tak proč anonymní?

  • 2 admin // Oct 20, 2007 at 9:45

    Vyřešeno, přehlédnutí při zveřejňování.

  • 3 Intro // Oct 20, 2007 at 11:03

    Lidé typu profesora Mareše jsou důkazem, že slovo “nacionalismus” si nezaslouží pejorativního vnímání

  • 4 Plenkovič // Oct 20, 2007 at 11:29

    Mareš svým idealistickým filozofickým vitalismem dochází k závěru: Pravda není to, co je, ale to, co býti má. Zamysleme se hlouběji. Od takto pojímané pravdy je už jen krůček k definici “pravda je to, co slouží národu” a není těžké se dostat na pozice komunistů: Pravda je to co, slouží dělnické třídě. Toto se dá snadno zneužít. Nakonec docházíme k závěru, že každý má svou pravdu. Ve jménu této své pravdy si budeme vzájemně rozbíjet hlavy. Z hlasatelů víry se stanou majitelé pravdy. Pravdu ale nelze po vzoru svatého Prokopa zapřáhnout jako čerta do pluhu. Naši následnou skepsi pak vyjadřuje poznání, že… “Netvrdím, že cukr je sladký, ale připouštím, že se sladkým býti zdá!” Chápu, že jako věřícímu katolíkovi je pro něho těžko přijatelná darwinovská teorie evoluce. Dost možná, že právě tyto rozpory v Marešově nazírání světa byly v minulosti jedním z důvodů, proč jeho filosofické dílo upadlo v zapomnění. To ovšem nijak nesnižuje význam jeho osobnosti na půdě vědecké a politické. Velká škoda, že se p. Martin Kadlečík ve svém přínosném článku nepokusil aspoň stručně tento antagonismus objasnit.

  • 5 Intro // Oct 20, 2007 at 12:01

    Plwnkovič: myslím, že jste ze zdejších diskusí nakažen “morálkou jarkovskou (AAMkovou) či horstovskou”. Upravujete si definice úzkostlivě dle současného “celosvětového kodexu pravdy”. Co kdybyste onomu spojení “Pravda není to, co je, ale to, co býti má” zkusil porozumět tak, že Mareš (jak aktuální!) nevnímá jako pravdu současně hlásané bludy, ale vnímá jako žádoucí skutečnou svobodu projevu, odmítání denunciace nacionalismu, příklon k možnosti diskuse o tématech,která jsou tabu a podobně? Zavání mi to zbabělostí a, nezlobte se na mne za ten výraz, “přizdisráčstvím”…

  • 6 Johnny Wolker // Oct 20, 2007 at 14:20

    Zajímavý článek.

    1) “Jeho idealistické nazírání vyjadřují slova: Pravda není to, co je, ale to, co býti má.”

    Proti tomuto výroku bych se také ohradil. Pravda existuje nezávisle na jejích vykladačích. Jen vykladač pravdy si totiž může dovolit říci, co má (a nemá) být pravdou. Nechápu tak příspěvek od Intro,, protože s výrokem souhlasí, ale přesto horlí proti dnešním vykladačům pravdy.

    2) Rukopisy jsou falsifikáty, takže pan Mareš bojoval za nesprávnou věc, ale na to měl samozřejmě právo. Nechápu tak autora, proč píše, že je “vědeckou cestou ubránil.” Již Dobrovský popřel jejich pravost a v současnosti už žádný z vědců neřekne, že pravé jsou.

  • 7 Pozorovatel // Oct 20, 2007 at 15:20

    Sám jsem se tomu dost podivil, ale s těmi Rukopisy to kupodivu až tak jasné není - ne že by nutně musely být raně středověké, ale Hanka je nejspíš nepsal… http://www.blisty.cz/2007/9/14/art36259.html

  • 8 Václav Sekera // Oct 20, 2007 at 16:34

    Johnny Wolker:
    Ještě doplním “Pozorovatele” a přidám odkaz na článek o pravdivosti rukopisů od autora tohoto článku.

    http://cz.altermedia.info/historie/rukopis-kralovedvorsky-a-zelenohorsky_3511.html

  • 9 Plenkovič // Oct 21, 2007 at 1:11

    Intro: Dík za byť i negativní reakci. Když už jste mne obvinil ze zbabělství a přizdisráčství, co kdybyste si Vy na oplátku snažil porozumět Marešově definici pravdy tak, jak jí rozumí i kol. Johny Walker?. Ujasněme si situaci. Její Magnificence vypustila do světa nonsens: “Pravda není co je, ale co by mělo být” - snad se přepsala, nedomyslela anebo Jí prostě lidsky ujela huba. To se může stát každému. Malér ovšem je, když na tomto nesmyslu začne budovat svou filosofii. Pak se nedivme, že po pár desetiletích po takovém Mysliteli neštěkne pes. Přesto se však najdou přicmrdávači, kteří začnou ujišťovat že to Myslitel tak nemyslel, že nevnímá jako pravdu současně hlásané bludy, ale vnímá jako žádoucí skutečnou svobodu projevu, odmítání denunciace nacionalismu, příklon k možnosti diskuse o tématech,která jsou tabu a podobně. Pane Intro nepodsouvejte mi zneužívání Prokrustova lože, když sám si spornou denifici svévolně upravujete k obrazu svému. Máte na víc. Že je to těžké? Jak známo myšlení bolí!
    Pravda existuje nezávisle na našem vědomí a nemůže být tudíž tam, kde bychom ji chtěli mít. Přání je otcem myšlenky ale myšlenka není matkou pravdy. Vaše stanovisko zavání náboženským fundamentalismem. Fundamentalista je člověk, který miluje více svoji pravdu, než bližního svého. V brázdě sv. Prokopa jsou dodnes patrny otisky čertova kopyta. Upozornil jsem na slabé místo ve filosofii prof. Mareše jako na jednu z možností, proč se jeho učení nestalo materiální silou. Je to proto, že pro tyto kontradikce se nedostalo do povědomí mas. Bylo to m.j. i nedosti zřetelnou dělící čarou mezi předválečnou Vlajkou, k níž patřil Mareš a protektorátní zrádcovskou Vlajkou J. Rysa-Rozsévače, popraveného po válce. Označení “Vlajkař” za války bylo synonymem zrádcovství a kolaborace. Veřejnost tento rozdíl dvou zcela odlišných ideologií nezaregistrovala a proto Marešovo učení upadlo v zapomnění. O přetrvájící indoktrinaci teoriemi Rysa-Rozsévače u části našich nacionalistů jsem se zmínil nedávno.

  • 10 Jakub II. // Oct 21, 2007 at 3:08

    Plenkovič a Intro. Pánové, vaše neporozumění teorii páně Mareše o pravdě pravděpodobně plyne z toho, ža tento pán byl vyznavačem Kantových schémat(jak se píše v článku). Kdo z vás dvou studoval Kantovu filosofii?
    Já jsem scholastik, tomista a mohu říci, že Pravda existuje nezávisle na vůli, či nevůli většiny. A co je a co není Pravda, to určuje autorita Bohem ustanovená. A když tato říká, že evoluční teorie(příklad) je nepravdivá, tak je prostě nepravdivá. Jednoduše proto, že Darwinovo pojetí evoluce dost podstatným způsobem potírá dějiny spásy a dědičného hříchu.
    Osobně nevidím na fundametalismu nic špatného. Fundamentalismu v Pravdě. A pane Plenkoviči, pokud necháte bližního v bludu jen z nějakého falešného pocitu lásky(která sama o sobě citem v žádném případě není), tak jen ukazujete, že vám na Pravdě zas až tak nezáleží a jste liberálem. Pravdu je třeba říkat vhod i nevhod, jak nás poučuje sám Kristus.

  • 11 Plenkovič // Oct 21, 2007 at 4:43

    Jakub II. Dovolte, abych se zastyděl. Jsa odchovancem totalitního dekadentního školského systému, nepronikl jsem hlouběji do tajů Kantovy filosofie ale snad Vás potěší, když s Vámi souhlasím, že Pravda existuje nezávisle na vůli, či nevůli většiny. To ostatně se dost přibližuje mému pojetí, když říkám, že Pravda existuje nezávisle na našem vědomí. Snad se nedomníváte, že jsem stoupencem názoru, že o tom, co je Pravda se bude rozhodovat v referendu? Méně už rozumím Vaší tézi, že o tom co je či není pravda bude rozhodovat autorita Bohem ustanovená. Máte snad na mysli panovníka, odvozujícího své pověření z Boží Milosti, nebo to může být i prezident ustanovený z vůle lidu, osvíceného k jeho volbě Duchem svatým? Něco málo vím o dogmatu o neomylnosti papežově, která ovšem byla omezena I. Vatikánským koncilem (1869-1870) na neomylnost ve věcech Víry. Ale co když Pán dopustí, že se shodou okolností vyskytnou současně 3 papežové anebo nastane schizma, jímž prochází současná Církev, kdo z nich má potom pravdu? Tyto pochybnosti mnou zmítají a byl bych Vám vděčen za hlubší objasnění. Věřím, že nenecháte bližního svého v bludu ateismu, materialismu, marxismu, darwinismu a liberalismu.

  • 12 Intro // Oct 21, 2007 at 5:32

    Plenkovič: Dovolím si spíše předpokládat, že je Váš výklad onoho výroku chybný, než že “magnificence vypustila do světa nonsens”. Jistě se nebudete zlobit, když prof. Mareše budu pokládat za přeci jen o něco větší autoritu. Já mu zkrátka rozumím tak, že oním spojením “co pravda je” rozumí většinově hlásanou propagandu (tak jako dnes je za pravdu vykládána např. “morálka”, kterou my můžeme považovat za falešnou). Naproti tomu “co pravda být má” je pro něj (opět podle mne) celé kvantum opomíjených hodnot, jako např. opět ona morálka, ovšem bez přívlastku falešná. Myslím, že prakticky to samé vy (či přesněji Jakub II) definujete větou “pravda existuje nezávisle na našem vědomí a nemůže být tudíž tam, kde bychom ji chtěli mít”. “Co pravda je” podle Mareše je právě onou “pravdou hlásanou” a prohlašovanou za tu, která JE. Rozumíme si?

    Nebylo mým úmyslem Vás nijak urazit. Pokud to bylo takto pochopeno, omlouvám se. Jen mi přijde nedostatečné pohybovat se stále v mantinelech omezujících náš projev, abychom snad někomu nešlápni na kuří oko. Jinými slovy, nesmiřovat se s tím, co dnes “PRAVDA JE” a uznávat to, co “pravda být má” - vašimi slovy “zabývat se pravdou, která je na našem vědomí nezávislá” a která se může mocipánům nehodit… Pochopitelně i s právem na svůj omyl…

  • 13 Pozorovatel // Oct 21, 2007 at 6:56

    Ještě bych k odkazu profesora Fr.Mareše dodal, že k jeho “pozapomenutí” přispělo i rozmetání sazby jeho vrcholného filisofického díla Duch a svět druhorepublikovým režimem r.1938. Byl také jedním z leaderů Národního sjednocení ve volbách r.1935. Celostátně sice nic moc, ale pobavila mě stať v populárně historickém měsíčníku, kde autor každý jednotlivý lokální triumf NS odůvodňoval zaostalostí tamního elektorátu a pak na závěr dodal, že Národní sjednocení vyhrálo v Praze… http://tinyurl.com/36ktk3

  • 14 Vladimír Neckář jr // Oct 21, 2007 at 15:50

    Proč tam nejsou výsledky fašisty Gajdy :-)) NOF v roce 35 kandidovala samostatně.

  • 15 Jan Maloušek // Oct 22, 2007 at 7:55

    Malá reklama:
    http://www.narmyslenka.cz/view.php?cisloclanku=2006041701
    http://www.narmyslenka.cz/knihy/mares.pdf
    (Snad mi to redakce promine, ale stejně tu ta upoutávka byla a sem se to hodí významově či thematicky.)

Leave a Comment