Vlastenecká Fronta a neoficielní politické sdružení Národní korporativismus vyhlašují 10. prosinec 2005 Dnem boje za svobodu slova.

V poslední době jsme svědky toho, že jsou některým kategoriím osob a organizací upírána lidská a občanská práva. Určitým historikům je bráněno svobodně vědecky pracovat, nepohodlným organizacím a politickým stranám je bráněno svobodně se účastnit politické soutěže.

Dne 10. prosince se proto v Praze uskuteční dvě protestní shromáždění.

(Obě akce byly řádně nahlášeny a povoleny.)

První shromáždění se bude konat před velvyslanectvím Rakouské republiky (Praha 5 - Smíchov, Viktora Huga 10, 200 metrů od zastávky metra B Anděl) od 13:00 a jeho účelem bude upozornit na zatčení britského historika Davida Irvinga. Ten byl nedávno rakouskou policií zatčen pro své patnáct let staré výroky, ve kterých se „opovážil“ zpochybnit některá historická dogmata. Podpořte svobodné vědecké bádání a svobodu projevu!

Druhé shromáždění se uskuteční před velvyslanectvím Slovenské republiky (Praha 6 - Střešovice, Pod hradbami 1, 200 metrů od zastávky metra A Dejvická) od 15:00. Slovenské úřady a slovenská policie v poslední době soustavně upírají právo na svobodné vyjádření názoru a na účast v soutěži politických sil legálně registrované straně Slovenská pospolitost - Národní strana. Její ohlášené demonstrace jsou policejně rozehnávány, přední aktivisté zatýkáni atd. Slovenská národní scéna je systematicky ničena a poškozována neodůvodnitelnou policejní represí a účelovým mediálním zkreslováním skutečnosti. Přijďte podpořit svobodu vyjádření politického přesvědčení pro slovenské nacionalisty!

Jsme znepokojeni tím, že by lidská a občanská práva měla platit jen pro někoho, a hodláme své znepokojení nahlas vyjádřit již dnes, dokud ještě není pozdě. Pokud to však takto půjde dál, můžeme se jednoho dne vzbudit do nové totality, kdy opět bude někdo určovat, co smíme číst a psát, co smíme říkat a co si smíme myslet.

Pokud i vás tato představa děsí, přijďte dne 10. 12. podpořit naše protestní shromáždění. Nebuďme lhostejní k tomu, co se děje u našich sousedů! Zanedlouho se něco podobného může stát i u nás!!!

Žádáme všechny ty, kterým není osud svobody slova lhostejný, aby nás podpořili, ať již účastí na shromážděních či pomocí se šířením této pozvánky.

Pro bližší informace a komunikaci s organizátory je k dispozici kontaktní email: svoboda.slova@hoshmail.com

V říjnu tohoto roku tomu byly dva roky, kdy začala fungovat česká sekce mezinárodního informačního serveru AlterMedia ČR. Při běžné práci na jeho provozu bychom na toto výročí málem zapomněli, naštěstí jsme byli z několika stran upozorněni, že uplynuly opravdu již dvě léta od počátku našeho projektu. Zkusme si tedy tyto dva roky nějak stručně zhodnotit a shrnout.

Autoři článků

Začínali jsme v poměrně úzkém autorském okruhu. Někteří z původních autorů vytrvali až dodnes, jiní jsou již méně aktivní a s jejich články se můžeme setkávat jen zřídkakdy. Naštěstí je zastoupili autoři noví, kteří se k nám připojili později. Jsme opravdu vděčni za každý článek, který obdržíme.
I této příležitosti bychom chtěli využít jednak k apelu na ty, kteří již psát přestali, případně píší velmi, velmi sporadicky, aby to napravili, ale také na ty, kteří ještě třeba nic nenapsali, ale někdy k tomu mají chuť - zkuste to. Nehrajeme si na žádný profesionální světový server, který přijímá jen jazykově vybroušené investigativní reportáže známých autorů a nic jiného. Pokud vás nějaké téma či událost zaujme, zkuste ji stručně okomentovat a výsledek nám poslat. Z obdržených článků jsme za dva roky nepublikovali vskutku minimální počet, možná by je bylo možno spočítat i na prstech jedné ruky. Opravdu se není čeho bát.

Návštěvnost

Když jsme s projektem AlterMedia ČR začínali, měli jsme obavu, abychom našli na českém internetu místo, abychom tak říkajíc „nepsali do zdi.“ Naštěstí se tyto naše obavy nepotvrdily a AlterMedia si vybudovaly silnou pozici mezi národoveckými webovými stránkami. Návštěvnost nám vytrvale stoupá, podíváme-li se například na minulé tři měsíce, tak v srpnu to bylo v průměru 601 unikátních přístupů za den, v září 712 a v říjnu již 769. Zatím to vypadá, že ani listopad se nenechá zahanbit a návštěvnost opět vzroste.
V této souvislosti si samozřejmě zaslouží poděkování všichni ti, kteří naše stránky navštěvují. Bez nich by naše snažení pochopitelně nemělo žádný smysl, právě zvyšující se návštěvnost nás motivuje k další práci a ke snahám o stále zlepšování našeho serveru. A samozřejmě velký dík patří všem těm, kteří na naše stránky dále upozorňují, ať již na dalších webech či upozorňováním svých známých a přátel.
Doufáme, že budeme oslovovat stále větší okruh internetové obce, a pokud byste měli nějaký nápad, jak nám v tom napomoci, budeme rádi, pokud se o něj s námi podělíte.

Vzhled stránek

Stránky AlterMedia prošly v tomto roce výraznou grafickou změnou, změnil se prakticky celý design včetně barevného provedení, fontu písma atd. Tyto změny vycházejí od centrálního webmastera, my je neovlivníme, přesto jsme přesvědčeni, že tato změna byla změnou k lepšímu a současný stav nám všem vyhovuje.
I my máme několik možností, jak vzhled stránek ovlivnit, či spíše obohatit. Jedná se především o vkládání fotografií, které se na našich stránkách zatím objevují pouze sporadicky. Chápeme, že fotografie stránky oživí a že jsou zkrátka přínosem. Nechceme si zde dávat nějaké veřejné závazky, ale pokusíme se je používat opravdu častěji, resp. pravidelně.

Další vylepšení

Chceme své stránky stále vylepšovat, proto uvažujeme o několika dalších prvcích, které by je mohly obohatit. Jde například o diskuze pod články - zde je sice trochu problém s diakritikou, přesto věříme, že by se tyto diskuze mohly již brzy začít objevovat. Myslíme si, že by to bylo přínosem jak pro čtenáře, kteří by mohli bezprostředně reagovat, tak pro autory, kteří by měli alespoň částečnou zpětnou vazbu.
Rovněž tak uvažujeme o tom, že bychom začali v obrazovém archivu pravidelně zveřejňovat fotografie a stručná videa z demonstrací, shromáždění, přednášek atd., abychom tak tyto aktivity i obrazově přiblížili těm, kteří se jich nemohli osobně účastnit.
Pokud vás napadá něco dalšího, co na našich stránkách postrádáte, napište nám to. Pokud to bude jen trochu možné, pokusíme se to napravit. Sice je naším primárním cílem přinášet pokud možno denně aktuální zprávy i obecnější komentáře či úvahy, rozhodně však nehodláme přehlížet ani další prvky či nástroje, které by náš web učinily více „uživatelsky přátelským“.

Při přípravách na start našeho projektu jsme si vytkli nemalý cíl - stát se nejlepším, nejaktuálnějším, nejnavštěvovanějším a nejvýznamnějším český národoveckým webem, který by se stal významným nástrojem pro prosazování našich myšlenek mezi širší veřejností. Věříme, že jsme na správné cestě. Pokud si rovněž myslíte, že tato nosná myšlenka má smysl a význam, pomozte nám ji realizovat. Možností je mnoho a mnoho jich bylo i v tomto článku naznačeno: navštěvujte naše stránky, doporučujte je dalším, posílejte nám zajímavé odkazy na české i zahraniční materiály, zkuste čas od času nějaký článek napsat i vy sami. A jestli vás napadne další způsob, jak nám pomoci, dejte nám o něm také vědět.
AlterMedia nejsou jen stránky členů redakce či autorů jednotlivých příspěvků, jsou to stránky nás všech - jak těch, kteří se na jejich provozu podílejí, tak i těch, kteří je pravidelně navštěvují. Vytrvejte tedy s námi i nadále!

redakce

Srbská vláda dostala ultimatum na dopadení a vydání Ratko Mladiče, bývalého velitele bosenskosrbské armády. Pokud tak neučiní do 15. prosince, bude s velkou pravděpodobností čelit významným mezinárodním sankcím.
Uvádí se, že se stíží jeho vyjednávací pozice nejen v přístupových rozhovorech s Evropskou unií, ale i při vyjednávání pomoci od Mezinárodního měnového fondu či dokonce při jednání o budoucnosti Kosova.
Tento postup lze popsat velmi jednoduše a výstižně jedním slovem - vydírání. Zástupci mezinárodních organizací i Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu srbské vládě zcela nepokrytě vyhrožují a smutné je to, že současná vláda, zdá se, na jejich hru přistoupila. Dá se tak alespoň soudit z jejího vyjádření, že do 15. prosince Mladiče do Haagu zcela jistě dodá.
Hrdinové jsou souzeni a naháněni jako divá zvěř, státy jsou vydírány a zastrašovány, nikým nevolené a nikomu neodpovědné „soudy“ posílají obviněné na dlouhá léta do vězení. Toto že má být mezinárodní právo nového věku? Děkuji, nechci!

František Nonnemann

Náš národ nemá patrně žádných živých, aktivních hrdinů. Všichni stateční lidé dvacátého století jsou již po smrti a místo úcty jim dnešní (post)komunistický režim přidělil role bláznů, zrádců, kolaborantů atd. Současný režim plynule navazuje na ten předlistopadový včetně personálního obsazení.
Národ tvoří i generace minulé, přesto je národ živý organismus a všechny jeho součásti tvoří jeho sílu. Vědomí povinnosti vůči minulosti, k tradici, dějinám a minulým skutkům národa váže nás k odpovědnosti vůči budoucnosti a vede nás k oběti osobních zájmů v prospěch celku, jež nás převyšuje a zastřešuje. Za vlast a národ a pro jejich budoucnost obětovalo mnoho generací i své životy, zatímco pro peníze lidé obětovávají zejména svou čest a důstojnost.
Nepotěší tedy člověka milujícího svůj národ dnešní trendy a falešné hodnoty. Vývoj této země dnes nesměřuje k blahu a budoucnosti, ale jen k momentálnímu prospěchu.
Česká republika podle posledních zpráv bude mít tankový prapor o síle 30 (třicet) tanků. Modernizace jednoho tanku vyšla stát, tedy potažmo daňové poplatníky na 140 (sto čtyřicet) milionů korun. Celkově se daňoví poplatníci prohnou natolik (více než čtyři miliardy!), že zmodernizované tanky bude radno vůbec nepoužívat, neboť munice, amortizace, palivo, údržba atd. také něco stojí. Ona vůbec celá dnešní žoldácká armáda nebude nikdy skutečně bojovat.
Třetina osob elitní brigády dnes raději marodí (za 100% platu), než by při protiteroristických opatřeních hlídala letiště v Ruzyni.
Žoldák nemá důvod, riskovat svůj blahobyt, natož svůj život pro obranu země na níž dnes tolik lidí kálí. Proč by někdo v dnešní době ještě měl pokládat svůj život za obranu vlasti, když už jen sám pojem vlast je dnes vydáván za něco nepatřičného.

Josef Drmol

Přinášíme vám slibované projevy z pátečního shromáždění před velvyslanectvím Republiky Chile, jehož účastníci si připomněli devadesáté narozeniny generála Pinocheta. V písemné formě však máme k dispozici pouze dva ze tří přednesených projevů, protože David Macháček, předseda Vlastenecké Fronty, hovoří zásadně spatra.
redakce

Projev Martina Čejky, předsedy místní organizace Národního sjednocení Praha

Dobrý večer dámy a pánové,

Dovolte mi, abych vás jménem MO NSJ Praha přivítal na dnešním setkání a poděkoval vám za vaši účast.
Jsme zde, abychom vyjádřili vděk osobě, která v době komunismu dodával mnoha lidem i v naší zemi odvahu a naději v boji proti nejzvrácenější ideologii v dějinách lidstva. Generál Augusto Jose Ramon Pinochet Ugarte je příkladem toho, že proti komunizmu lze bojovat a že se musí bojovat. Komunismus není mrtev, rudý démon není zahnán do pekla, požaduje další a další oběti. Proč by nám měl být blízký člověk ze vzdáleného Chile? Protože komunismus je internacionální, nezná hranic. Proto byl boj generála Pinocheta i naší bojem.
Komunistická hydra se dnes opět v naší zemi sápe k moci. Snaží se pomalu ale jistě odstraňovat i poslední papírové překážky, které jí stojí v cestě. To jí nesmíme dovolit!
100.000.000 obětí komunismu! Jak si vůbec někdo může dovolit obviňovat generála Pinocheta, že proti tomuto zlu zasáhnul, nebo že zasáhnul nepřiměřeně! Ano, Salvador Allende byl zvolen demokraticky, stejně jako Hitler v Německu. Socialista Allende se nakonec sám zastřelil, zbraní na níž vyryt nápis: „Salvadorovi, příteli a soudruhovi ve zbrani, věnuje Fidel Castro.“ Možná se levičákům a liberálům stýská po obětech, ke kterým by došlo, kdyby generál Pinochet nezasáhnul. Na lidech jim koneckonců nikdy nezáleželo.
I někteří levicoví historici dnes připouštějí, že si režim generála Pinocheta vyžádal 3.000 obětí, a ne desetinásobky či dokonce stonásobky, jak uváděla komunistická propaganda. Jednu třetinu obětí tvořili stoupenci generála, kteří zemřeli za svobodu Chile. Oproti tomu komunisté například jenom v Katyni zabili během několika dní dvakrát více lidí, než Pinochetovi vojáci za 17 let jeho vlády. Generál Pinochet vyslovil několikrát lítost nad smrtí nevinných lidí, ale byla to válka. Ve válce, bohužel, umírají i nevinní.
Tuto neděli uplynulo 30 let od smrti dalšího bojovníka za svobodu, generála Francisca Franca, z Boží milosti caudilla Španělska. Ten ve své závěti napsal: „Pamatujte, že nepřátelé Španělska a křesťanské civilizace bdí. Bděte proto i vy, obětujte své osobní zájmy nejvyšším zájmům vlasti a španělského národa.“ Je to výzva i pro nás, protože boj proti komunismu není jen záležitostí Španělska nebo Chile.
V zdánlivě marném boji nám mohou být nadějí slova generála Pinocheta, který, když na něj činili nátlak, aby se omluvil za své činy (tedy boj proti komunismu), jasně odpověděl:
To, co jsem udělal, posoudí Bůh.

Projev zástupce neoficielního politického sdružení Národní korporativismus

Dnes jsme se tu, jak všichni dobře víte, sešli proto, abychom oslavili 90. narozeniny generála Pinocheta. Nebudu zde sáhodlouze rozebírat jeho životopis a spíše se zaměřím na úvahu nad jeho vládními úspěchy. Pinochet byl totiž v mnoha věcech naprosto unikátní státník.
Je mu vytýkáno, že se k moci dostal pomocí vojenského puče, když svrhl komunistu Allendeho. Allende však již v této době neměl skutečnou moc. Po celé zemi řádily levicové oddíly, které kradly, pardon vyvlastňovaly soukromý majetek. Chile bylo v té době na pokraji občanské války nebo komunistické totality. Generál Pinochet převzal moc a obnovil v zemi spravedlnost.
Je mu vyčítáno, že po svém nástupu začal pronásledovat, zavírat a popravovat komunisty. Mělo jich zemřít na několik tisíc. Položme si však otázku, co by se stalo, kdyby Pinochet moc nepřevzal a vláda by zůstala v rukách rudé lůzy? Podle mého mínění by došlo k popravám daleko masovějším a rozsáhlejším po vzoru Sovětského svazu či Kambodži. Abych řekl pravdu, když se podívám na milióny mrtvých, které má komunistický režim na svědomí, nedokážu litovat pár tisíc mrtvých komunistů.
Pinochet dosáhl obrovských úspěchů v řízení země. Když nastoupil, byla chilská ekonomika v troskách, jen inflace dosahovala neuvěřitelných 200%. Za Pinocheta se celá země zvedla, v té souvislosti se dokonce hovoří o chilském ekonomickém zázraku, který jim v regionu všechny země záviděly. Pinochet tedy na rozdíl od většiny diktátorů zemi nezruinoval, nýbrž pozvedl. Byl také výjimečný v tom, že se za své vlády vůbec neobohatil. Na tom můžeme krásně vidět, že mu šlo především o blaho svého lidu a ne o svoje, což se například o naší vládě říci nedá.
Ještě jednou věci je Pinochet unikátní. Sám a dobrovolně se vzdal své funkce, ač v zemi nebyla žádná moc, která by ho k tomu mohla donutit a dnes je z Chile ústavní demokracie. Kolik diktátorů tohle dokázalo?
Dnes není Pinochet souzen jen díky svému špatnému zdravotnímu stavu. Ptám se, proč nejsou spíše souzeni různí levicoví diktátoři, kteří mají v drtivé většině případů na svých kontech daleko více mrtvých a o dalších zločinech ani nemluvě? Dnes je generál Pinochet nejvíce pomlouván právě levicí. Proč ho levice tak nenávidí? Nenávidí ho proto, že nebyl jako oni. Svojí zemi nezkorumpoval a nezruinoval, nýbrž pozvedl. Nepodlehl komunistům, nýbrž je porazil. A hlavně se dopustil té „drzosti”, že porušil „pravidla hry” všech diktátorů - poté, co svou misi splnil, dobrovolně se vzdal moci.
Následující pokusy o jeho uvěznění jsou výsměchem spravedlnosti, ale i logiky. Neumím si představit, že by se nějaký levicový diktátor vzdal své funkce, když mu bylo jasně předvedeno, že by ho poté čekalo pouze vězení.
Nám nezbývá, než ho obdivovat a popřát mu ještě dlouhý život a zdraví.
Hezké narozeniny, pane generále!

Měl jsem jako nečlen strany tu čest účastnit se XIV. generálního sněmu politické strany Koruna Česká (KČ). Rád jsem této příležitosti využil, abych osobně zjistil a na vlastní oči se přesvědčil, zda jde jen o stranu lidí sentimentálně vzpomínajících na doby minulé či zda jde o reálnou politiku.

KONEC STARÝCH ČASŮ

V úvodu vystoupil pan Ivo Kubečka a přednesl úryvek z divadelní hry, obsahově zajímavý dialog osob z doby asi počátku 20. století, mluvících o blízkosti konce tehdejšího světa. Rozvrat, jež nepřišel s světovou válkou, ranou nepřátel, ale spíše díky vnitřnímu rozpolcení a vyčerpání. Díky ztrátě významu hodnot lid uvěřil, že jen nacionalismus či liberalismus je důležitý pro budoucnost a prospěšnější než tradiční hodnoty. Pro lid začali mít vyšší hodnotu osobní prospěch a změna myšlení, jež smysl prožitku postavila výše než smysl pro čest a povinnost, majestát panovníka, pouto k zemi a život ukotvený v řádu hodnot k čemuž náš lid vždy vedla církev svatá. Lid opustil své nosné myšlenky a tak ztratil sám sebe a svoji identitu. Tedy alespoň takovéto poselství jsem v tom našel já.

MNOHO POVOLANÝCH, MÁLO VYVOLENÝCH

Na místě samém se pak sešlo několik desítek lidí, tedy jádro aktivnějších členů, a zaobírali se otázkami, jak své ideje prosadit více mezi lidem. Překvapivé pro někoho může být zjištění, že nejde o klub nějakých nostalgických vzpomínačů minulých časů, ale o erudovanou stranu, jejíž snahou není jen jiná osoba, jež by místo presidenta kladla věnce a representovala nás navenek.
To si uvědomují i osoby nenakloněné myšlence monarchie a tak i Koruna Česká čelí nevybíravým pokusům o diskreditaci a trestním oznámením. Nutno dodat, že čelí všem útokům úspěšně a zůstává aktivní. Byť to ovlivňuje způsob prosazení a předseda KČ zdůrazňoval opatrnost, aby KČ nemohla být spojována s jakýmikoliv extrémisty, proto i ve všech volbách pro spolupráci s jinými subjekty má být toto vnímáno. Strana obdobně jako jiné neparlamentní strany již tak má problémy zviditelňovat se v médiích.
Zkoumavý a nepředpojatý pohled na historii naší země zůstává naštěstí legální. Být kritický k okolnostem vzniku tzv. první republiky v roce 1918 není nic trestného ani nového. To jen s rostoucím časovým odstupem a vznikem samostatného českého státu nezůstávají důvody, proč tehdejší dobu glorifikovat a vynořují se na povrch stále další skutečnosti, jež tehdejší události provázely. Nám všem to jen a jen napomůže k poznání a dá-li Bůh i k zdárnější tvorbě budoucnosti.
Pohled na historii je jedno z hlavních positiv, které já osobně na KČ nacházím. Při čtení Monarchistický listů a příspěvků členů KČ věřím, že mohou vykonat velký kus práce pro další objasnění našich dějin, že snad naše dějiny nejsou o třídní, skupinové, národnostní či jazykové nenávisti a ani nic obdobného nebude vydáváno za ústřední motiv naší historie.
Na sněmu s svou zdravicí vystoupil kancléř Konzervativní strany (KS), který mimo jiné řekl, že právě jen KČ a KS jsou strany konservativní. K tomu si neodpustím vlastní připomínku: konservatismus osobně vnímám jako pojetí člověka, jde o pevnou a stálou snahu rozvoje každého lidského individua v harmonii s ostatními. Člověk je a zůstane v své podstatě stále stejný, a proto je nesmyslné domnívat se, že s novou dobou tu budou i noví lidé, kteří již nebudou potřebovat tzv. „staré” normy. Konservatismus neznamená konservovat to, co je, neznamená to bránit se novému. Konservatismus jsou stále shodná měřítka hodnot a nové se zabudovává do stávajícího pořádku.
To píši, abych zdůraznil, že ne každý, kdo se nazývá konservativcem, jím i skutečně je. Jak na sněmu řekl předseda KČ Václav Srb, spojení slov konservativně-liberální je samo o sobě nesmyslné.

Na závěr bych to shrnul - Koruna Česká je dnes zatím stále jen malou stranou, která řeší funkční a existenční starosti, ale přesto pomýšlí, jak změnit život lidí v naší zemi. Ví, kolik práce to obnáší. Uvědomuje si také, o čem často mluví i jiní totiž, že volby v červnu 2006 mohou být osudové v našich dějinách a proto není možno marnit čas.

Milan Tobiáš

V pátek 25. 11. se před ambasádou Republiky Chile v Praze konalo shromáždění, jehož účastníci si připomněli (naštěstí) dožité devadesáté narozeniny generála Augusta Pinocheta.
Na místě se v mrazivém podvečeru shromáždilo zhruba 30 účastníků (policisty a novináře nepočítaje), kteří symbolicky zapálili 90 svíček a vyslechli několik projevů. (Některé z nich pro vaši informaci brzy přineseme - pozn. red.).
Ještě před zahájením akce byl na velvyslanectví předán oficiální dopis, který nyní zveřejňujeme.

Vážený pane velvyslanče,

obracíme se na Vás jako občané země, která 40 let trpěla pod nadvládou komunismu. Důsledkem těchto temných let byly tisíce povražděných nevinných lidí, násilím rozdělené rodiny, duchovní a hospodářský úpadek naší země. Celosvětový dopad komunismu byl a bohužel stále je hrozivý. Počet obětí této hrůzné nelidské ideologie se blíží číslu 100.000.000. Duchovní a materiální škody nebude pravděpodobně možné nikdy vyčíslit. Komunismus s železnou zákonitostí zotročoval lid země, v níž vládnul, uvrhoval národy do bídy a primitivním dialektickým materialismem ponižoval jejich kulturní bohatství.

Ve Vaší zemi se našel muž, který se zločinnému komunismu postavil čelem, Augusto José Ramón Pinochet Ugarte. Generál Pinochet se hned od prvního střetu s touto zvrácenou ideologií stal obětí štvavé a nenávistné propagandy ze strany utlačovatelů lidské svobody, tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik a jeho přisluhovačů. Bohužel ani po pádu komunistického impéria tato nechutná lživá kampaň neustala, paradoxně se smrtelnými křečemi komunismu nabrala nových sil.

Vážený pane velvyslanče, při příležitosti 90. narozenin generála Pinocheta si Vás dovolujeme požádat, abyste v rámci svých možností vyvinul maximální úsilí s cílem zabránit dalším útokům na člověka, který zachránil Vaši zemi od hrozícího otroctví. Smutnou skutečností je, že tento muž je šikanován i ze strany některých úřadů Republiky Chile. Prosíme, tlumočte svým nadřízeným ostrý nesouhlas českých antikomunistů se způsobem, jakým nepřátelé svobody, a to i ve Vaší vlasti, útočí na Vašeho národního hrdinu, generála Augusta Josého Ramóna Pinocheta Ugarteho.

Doufáme, že dnešní výročí bude pro chilský lid a jeho vládu příležitostí ocenit práci a odkaz tohoto velkého bojovníka proti komunismu. Republika Chile má jedinečnou možnost porušit smutně ustálené pravidlo a vyznamenat osobu generála Pinocheta ještě za jeho života.

V úctě

Martin Čejka
Předseda Místní organizace Národního sjednocení Praha

David Macháček
Předseda Vlastenecké fronty

V Praze dne 25. listopadu 2005

Šéfka VZP Jiřina Musílková ohlásila 25. 11. 2005 svou rezignaci. Nový ministr zdravotnictví Rath si může připsat na svůj účet další vítězství v poměrně krátkém čase. Co to však vypovídá o české politice?
Miloš Zeman, přesto, že se někdy choval jako slon na procházce mezi čínským porcelánem, nepostrádal duchaplnost, charisma, moudrost a byl bezpochyby vůdčí osobností. Po jeho, snad trochu podivném, odchodu „do penze” nastoupil do někdejší Strakovy akademie suchar Špidla, jehož záměry a cíle byly a jsou všelijaké, těžko však se s nimi našinec může shodnout. Ovšem, zdá se, nebyly ani příliš po chuti jeho spolustraníkům. Dlouholetá šedá eminence socialistické strany, malý velký Gross, naprosto propadl u zkoušky, když konečně musel jednat za sebe.
Nyní nám vládne sestava pod vedením člověka, který pragmatiky pomocí nejbizarnějších účelových spojení „normalisuje” český veřejný život směrem do stadia otupělého klidu společnosti, která se o nic raději už nechce zajímat. Jestliže ovšem oficielní plán p. Jiřího Paroubka přivést naši zemi do klidu podobnému klidu Rakous a Švýcar může být pro někoho lákavá, plán jeho služebně nejmladšího ministra Ratha nemůže nadchnout nikoho, kromě jeho nejbližších.
Takový tah na bránu, který p. Rath předvedl v posledních týdnech, se jistě hned tak nevidí. Ministerský předseda u mne donedávna vedl žebříček nesympatických lidí ve veřejném životě, ale jestliže Paroubkovi můžu vyčítat především jeho názory a postupy, ale nemohu pochybovat o jeho zdravém rozumu a příčetnosti, mám obavy, že taková míra touhy po moci a takové množství arogance a ješitnosti, stejně jako zuřivých pohledů šílených očí, která se objevila v posledních týdnech ve vládních řadách u jiných, patří spíš do svěrací kazajky.

Jan Maloušek

zdroj: Národní myšlenka

V sobotu 26.11. proběhla v Praze přednáška Dr. Nidahla Saleha. Ten se během svého vystoupení snažil posluchačům objasnit historii Palestiny z jiného pohledu. Některé informace byly pro většinu posluchačů opravdu nové.
Židé před naším letopočtem prý prakticky neexistovali. Starý zákon jako historický dokument neobstojí a nemá v tomto směru žádnou vypovídací schopnost. Jozue nedobýval Palestinu. Saul, David či Šalamoun neexistovali. Šalamounův chrám vystavěl Herodes.
Dr. Saleh také informoval, jak se padělá a falšuje historie prostřednictvím překladů. Například v dopise od správce Palestiny (Judeje) egyptskému faraonovi o banditech narušujících hranice, je přimyšleno označení jednoho kmene za Hebrejce. Toto slovo se v původním dokumentu vůbec neobjevuje, přesto je dopis vydáván za důkaz existence Židů v dané oblasti.
Palestina nikdy nepatřila Židům. Palestinci jsou právoplatnými obyvateli Palestiny. Můžeme ztratit svou zemi, ale nikdy nesmíme ztratit paměť. Vždy se dá něco dělat, i kdyby to byl pouze článek, který si přečte jen jeden další člověk, řekl na závěr Dr. Saleh.

Josef Drmol

Když čtete tu Uhlovu nejposlednější tvorbu o Hučínovi a jeho kauzách (Petr Uhl: Politické otazníky nad Hučínem, deník Právo 25.11.2005), hned vidíte, že píše o něčem, o čem nemá potuchy, i když se opět tváří, jako že ví všechno: „Včerejší zprošťující rozsudek nad bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem (Hučín byl soudem v plném rozsahu zproštěn obžaloby dne 24.11. 2005) by proto nestál za komentování, zejména neznáme-li odůvodnění rozsudku, které bude doručeno písemně, a nevíme proto, proč vlastně soud státní zástupkyni důkazy neuznal.” Přeci víme, že soudce jasně řekl, že DOKONCE ANI TO, Z ČEHO BYL HUČÍN OBŽALOVÁN, NEJSOU TRESTNÉ ČINY! Kdyby se velectěný soudruh Uhl namáhal alespoň číst zprávu Českých novin, věděl by to. Zrovna tak jako to, že žaloba ani Hučínovi nedokázala, že by on opravdu dělal, z čeho ho obviňovali.
Také se zmíněným vyloučením veřejnosti minul Uhl branku. Vyloučení veřejnosti, nebo alespoň zakódování jmen spolupracovníků pana Hučína, BYLO ZCELA NA MÍSTĚ, však to také tak ve své době řekla obhajoba. Co ale bylo NEOBHAJITELNÉ, bylo vyloučení veřejnosti SKORO ZE VŠECH jednání soudu. To bylo skutečně buď na politickou objednávku, anebo šlo o lenost či nevynalézavost předsedajícího soudce, v lepším případě o jeho alergii na veřejnost, které si musel všimnout každý, kdo se obtěžoval na veřejná jednání v tomto procesu osobně dostavit. Jistě by to bývalo neušlo ani Uhlovi, ale ten seděl doma na zadku.
Co mi ale u Uhla vadí nejvíc, je patrně věta „…státní zástupkyně se nemůže dobře neodvolat.” Tahle hloupost přímo souvisí s Uhlovou neznalostí věci, takže tímhle aspektem se nebudu dále zabývat. Jenže každý normální člověk si musí dát na misku vah nejposlednější rozsudek, přidat k tomu fakt, že sice Hučínova soudní anabáze napříč několika kauzami je neslýchaně pomalá, ale doposud VŽDY OPRÁVNĚNÁ a VÍTĚZNÁ. Na druhou misku vah je pak třeba kromě ztráty reputace úřadu Státního zastupitelství přihodit i NESMÍRNÉ NÁKLADY na nekonečné soudní pře, ve své podstatě namířené proti základům demokracie v ČR.
Jaké že útoky? Ne, není to zdaleka jen vytváření precedentu tím, jak byla cela kauza proti Hučínovi vedena, od prvopočátečního rozhodnutí na ústředním výboru rudé mafie, přes domovní prohlídku provedenou s porušením zákona, přes bleskurychlé Hučínovo uvěznění a snahu odstranit ho odsunutím do blázince, přes odstranění očí a uší veřejnosti a autoritativní chování předsedajícího soudce; je to i pasivita úřadu Ombudsmana, pasivita vládního zmocněnce pro lidská práva a jeho úřadu, i pasivita členů Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR, laxní přístup sdělovacích prostředků a podivné chování předsednictva Konfederace politických vězňů, nikoli vedeného, ale manipulovaného předsedkyní Kavalírovou. Od případu Hučín dávali všichni ruce pryč, jako by šlo o černý mor! Jediné poloviční díky patří prezidentovi, že svým polovičatým pardónem vyjmul z procesu Hučínovu maminku. Ještě štěstí, že máme Spolek Šalamoun (zajímavé, že s tímto spolkem Uhl nespolupracuje) a veřejnost, která se nenechá jen tak opít rohlíkem.
Jak dlouho ještě bude státní zastupitelství bojovat za naše peníze proti nám?! Kdy bude konečně někdo volán k zodpovědnosti za mrhání časem soudu, finančními prostředky, dobrou vůlí občanů a v neposlední řadě za ničení života neoprávněně obviněného, doposud vždy nevinného pana Hučína?!
Uhlovo tvrzení, že Hučín „byl v minulosti stíhán i za čistě kriminální trestné činy” mi komentovat nepřísluší - to by mělo byt předmětem stíhání panem Hučínem. Je to nejen další vysloveně provokativní Uhlův výrok, jakých jsme u něj při jeho nepochopitelném „vyřizování účtů” s Vladimírem Hučínem byli svědky už v minulosti, ale i další ukázka mělkosti jeho vědomostí o Hučínovi a jeho kauzách.
Uhl si staví pomník z toho, že byl disidentem, který se totalitnímu režimu postavil nenásilnou cestou. Nic proti tomu, ale on při tom docela zapomíná, že tento odboj probíhal za přinejmenším benevolentního přikývnutí StB, ne-li s její plnou manipulativní účastí. Ve své době jsem samozřejmě ani já o tom nevěděl a nijak tím nesnižuji Uhlovy zásluhy, naopak, jsem mu vděčný za odvedenou práci a odvahu, kterou tehdy ukázal. Jenom připomínám, aby bylo jasno: dnes je rok 2005 a ledacos jsme se přeci jen od Sametky dozvěděli, včetně toho, jak se Uhl choval ve vězení.
Aby bylo úplně jasno: Vladimír Hučín byl zproštěn všech obvinění v plné míře. Je tedy nejen nevinný, ale měl by být za své martyrium kompenzován a za svůj neohrožený postoj po zásluze odměněn. Od státního zastupitelství tedy není na místě odvolání, ale OMLUVA. Hučínovi i celé naší veřejnosti, z jejíž kapsy se to nechutné divadlo v Přerově celá dlouhá léta odehrávalo. Na přiznání vlastní chyby a čestné chování není nikdy pozdě. Ani pro Státní zastupitelsví.

Pavel Zvěřina

P.S.: zatímco píšu, poslouchám z BBC, že polský ministr obrany oznámil deklasifikování všech materiálů z archivu sídla Varšavské smlouvy. Říká, že byl naprosto šokován tím, jaké plány ti „budovatelé míru” měli – použití jaderných zbraní k „preventativnímu” útoku apod. Počítám, že se u nás brzy najde další skupinka „pragováků” vedených Havlem, Křenem či jiným kořenem, která proti tomuto otevření archivu bude protestovat, že to porušuje lidská práva „budovatelů míru” - válečných štváčů, komunistických nepotrestaných zločinců.

Většina Čechů si myslí, že rozhodování ve strukturách Evropské unie není dostatečně pružné, rozmyšlené a hospodárné. Tento názor zastává podle nedávného výzkumu veřejného mínění provedeného pro vládu konsorciem Stega 70% dotázaných. Více než polovina (52%) respondentů je pak přesvědčeno také o tom, že Evropská unie nefunguje demokraticky.
I tento výzkum dokládá, jak Češi po rok a půl trvajícím členství EU hodnotí. Výzkum byl vypracován na vládní zadání, bude tedy zajímavé sledovat, s čím vláda nyní přijde, aby tento pro ni neradostný, ale dosti realitě blízký pohled „zlepšila.“
Na počátku listopadu jsme byli také informováni o tom, že pokud se nepodaří prodloužit platnost vyjednané výjimky, dle které je výstavba bytů v nižší kategorii DPH, tak se od roku 2008 tato daň zvedne ze současných 5 na 19%. Ministři financí členských států chtějí tuto otázku vyřešit v prosinci. Pokud daň o 14% stoupne, logicky se zdraží i byty samotné a možnost vlastního bydlení by se opět zúžila, resp. zúžila by se skupina těch rodin, které by tuto možnost měly.
Ovšem dobrá zpráva z Bruselu nepřichází ani pro ty, kteří dnes bydlí v obecních bytech a doufají, že tyto byty budou moci buď sami nebo s dalšími jako družstvo od obce odkoupit za přijatelné ceny. Podle skvělé Evropské unie je totiž takovýto zvýhodněný prodej bytů (či případně celých domů) veřejnou podporou a veřejně podporovat své občany členský stát Evropské unie prostě nesmí. Z tohoto důvodu například mnohé pražské obvody prodeje bytů zastavily a čekají na vyjádření magistrátu. Magistrát pak tvrdí, že prodej za jinou než tržní cenu by byl byrokraty Evropské unie považován za nedovolenou podporu a narušování trhu…
Unijní úředníci nechápou nebo nechtějí chápat, že v naší zemi se prostě 50 let nešlo k majetku dostat či si jej udržet. A středním a nižším vrstvám zcela slepě brání (za nedílné pomoci domácích lokajů) v získání vlastního bydlení.
Zatímco logickým zájmem suverénního státu by mělo být, aby co možná největší část občanů bydlela ve vlastním, tak díky neschopnosti a slouhovské mentalitě bude nutné zachovat tzv. obecní byty. To jest byty, které si jejich nájemníci nemohou upravit podle svých představ, protože prostě nemají jistotu, jak dlouho je v nich obec nechá. Jsou to rovněž tak byty, ve kterých budou obce ve valné míře nuceny držet tzv. regulované nájemné a neustále doplácet na jejich opravy a údržbu.
Opravdu se nám to vše vyplatí?

David Macháček

25. listopad nepatří mezi příliš známá data. Ale dnes je tomu právě 90 let od narození velmi významné osobnosti boje proti komunismu. 25. listopadu roku 1915 se narodil August José Ramón Pinochet Ugarte, pozdější chilský generál, národní hrdina a antikomunista.
Připomenutí si jeho odkazu (ačkoli stále ještě žije) je například v souvislosti s Českou republikou vhodné už kvůli tomu, že zde 16 let po sametové tzv. revoluci opět sílí ti, proti nimž generál Pinochet valnou část svého života bojoval a svůj boj nakonec vyhrál. (Jak jsme vás již informovali, dnes se před ambasádou Chile koná shromáždění k připomenutí jeho kulatých narozenin - redakce.)
Když coby dočasný diktátor po stabilizování situace v zemi odstoupil, aby předal moc demokraticky zvolené vládě, byl všemožnými samozvanými intelektuály osočován, byly mu dávány přídomky „krvelačnými zrůdami“ počínaje a „jihoamerickými Hitlery“ konče. Přitom unikla jedna zásadní věc. Pinochet se jistě dopustil mnoha chyb a přehmatů, jenomže stál proti strašnému nepříteli, který hrozil použitím ještě horších metod. Zkrátka nezbývalo nic jiného, než provést radikální řez. Druhou věcí je, že případné totálního vítězství chilských komunistů by se rudá ideologie neomezila jen na Chile, nýbrž s největší pravděpodobností by se rozšířila i do jiných států jižní Ameriky a se Sovětským svazem v zádech by se z ní rázem mohla stát sovětská pokusná laboratoř.
Ono je jednoduché z dnešního pohledu, v době prosycené často falešnou morálkou a falešným humanismem, hovořit o „tyranovi“, ale vzpomeňme třeba na slova baronky Thatcherové, první představitelky vrcholné politiky, která si „dovolila“ prohlásit, že „ono to s tím Pinochetem není zas tak jednoduché a hlavně jenom černé“, jak se nám snaží podsouvat především levičáci. Koneckonců současné tahání téměř polomrtvého a z valné části již svět nevnímajícího generála po soudech je vrcholem vší hanebnosti. Škoda, že jsme takovou horlivost neviděli třeba v případě Grebeníčka staršího.

Vše nejlepší, Generále! Naše úcta patří Vám!

Ondřej Šlechta

Doba pro návrat k tradičním hodnotám nastala. Tlaky islámu, terorismus i liberální opium vedou svět k procitnutí z iluze jednotného, hodného světa. Jak se stále více ukazuje, nelze díky vědě, pokroku a poživačnému životnímu stylu dosáhnout zdárnějšího a nekonfliktního stavu na naší globalisované zemi. Dnešní sebezbožňování, sebeuspokojování, náboženská i duchovní odluka a relativizování osvědčených hodnot a tradic nepřinášejí slibované dobro. Naše kultura tak jen prohrává s kulturami a lidmi východu, méně zhýčkanými a schopnými sebeobětování. Každý z nás si někdy říkal, že nebude stejný jako jeho rodiče. Představoval si, že až on bude starší, bude mladší posuzovat s mnohem větším pochopením. Až v reálu si člověk uvědomí a mnohdy ani to ne, že je vlastně stejný, jako generace předků před ním, a že se chová a dělá to, co sám nechtěl. Jeho vlastní životní zkušenosti a zodpovědnost jej svazují natolik, že se v podstatě nemůže a ani nechce chovat tak, jako lidé bez nich. Teprve pak chápe Kantovo: Es ist so bequem, unmündig zu sein. Je to tak pohodlné, být nedospělý.
Nejsme na světě, abychom jen ukájeli své potřeby (jíst, pít, potřeby bezpečí, pohlavního partnera, společenské postavení atd.). Pohled na život je třeba posunout od sobeckého prožívání teď a tady k širšímu vnímání vždy a všude. Jde o rozvoj schopností rozlišování pravdy a lži, krásy a lásky, dobrého a zlého.
Nemyslitelné se stane skutečností a s novou zkušeností se lid budí z vlastní netečnosti. Když nepředstavitelné vstoupí do našeho života, je třeba se tomu postavit. Je nutno vypořádat se se vším, co přichází, a nastavit tak normu pro pozdější řešení obdobných případů. Ke kolika teroristickým útokům ještě musí dojít, než se postavíme proti jejich spouštěcím činitelům? Kolik vražd se musí odehrát za jeden den, o kolik se toto současné závratné číslo musí ještě zvýšit, než zjistíme, že je třeba změnit systém ovlivňující rozvoj člověka?
Lidská podstata je nezměnitelná a nám stačí, vrátíme-li se opět k osvědčeným způsobům našich předchůdců.

Milan Tobiáš
(více autorových článků na http://mtobias.czechian.net/)

Nedávno zadržený britský historik David Irving byl rakouskými úřady obžalován za popírání holocaustu. Tohoto „trestného činu“ se měl dopustit v roce 1989 při přednášce, kde zpochybnil existenci plynových komor v Osvětimi. Za popírání holocaustu hrozí dle rakouských zákonů trest odnětí svobody v délce 1 - 10 let. Zítra by se mělo konat slyšení, kde se bude rozhodovat, jestli David Irving zůstane ve vazbě a nebo jestli z ní bude propuštěn.
O dalším vývoji této kauzy a případných protestech proti postupu rakouských úřadů vás samozřejmě budeme informovat.

redakce

Přísnější postihy tzv. rasistických projevů by měl obsahovat nový trestní zákon, který nyní projednává poslanecká sněmovna. Podle tohoto návrhu by tak například hrozil rok vězení hostinským či obchodníkům, kteří by odmítli prodat výrobky nebo poskytnout služby jiným osobám kvůli jejich rase či národnosti. Při opakování této činnosti by pachateli hrozily až tři roky odnětí svobody.
Takže každý majitel obchodu, který do něj nepustí Cikány proto, že mu tam kradou, půjde do vězení. Co na tom, že jen chrání svůj majetek. Boj proti „rasismu“ je jistě přednější.
Možná by tedy bylo vhodné, aby tato nečeská (protičeská) vláda pro své chráněnce z řad národnostních menšin vyčlenila ze státního rozpočtu určitou částku na tzv. škodní fond. Z toho by se potom hradily ztráty za ukradené zboží nebo za rozbitý hostinec, kam majitel vyhlášené násilníky musel pustit, aby nebyl dle trestního zákona stíhán.
Pokud by vláda postupovala alespoň takto, šlo by to ještě unést. Takto se již hradí škody způsobené chráněnou zvěří (samozřejmě nechci srovnávat!). Ovšem tato vláda své miláčky a jejich potřeby či jimi způsobené škody hradit nechce, to přenechá podnikatelům, které zbavuje možnosti prevence a obrany. Obrana opravdu nebude možná: pustit dovnitř se musí, vláda škody nezaplatí a pojistit svou živnost proti cikánským zlodějům by přece byl jasný rasismus!

David Macháček

Německo si zvolilo možná tu nejhorší ze špatných variant řešení dlouhotrvající ekonomické i politické krize, kterou nabídly předčasné volby s patovým výsledkem - velkou koalici SPD a CDU-CSU. Ještě před pár týdny nesmiřitelní rivalové se dohodli a zasednou ve společné vládě.
Angela Merkelová byla s konečnou platností potvrzena a zvolena německou kancléřkou. Stane v čele vlády, která vzešla z předčasných voleb v září tohoto roku. Dlouhotrvající ekonomická krize a stagnace smetla mediálního kancléře Schrödera a z voleb měla vyjít vítězná, živou vodou politá CDU-CSU, nastolit jednobarevnou vládu a dovést zemi k opětovné prosperitě.
Místo toho volby dopadly patem, během zdlouhavých a složitých povolebních vyjednáváních oběma největšími stranami - CDU i SPD - zmítaly vnitrostranické půtky a nakonec se zrodil podivný, slepený kočkopes, vláda, které mnozí předpovídají záhubu ještě před jejím prvním zasedáním. Jen samotná koaliční smlouva CDU a SPD s názvem „Společně pro Německo“ čitá téměř 150 stran vzájemných dohod, kompromisů a pojistek.
SPD obsadila osm z celkem 14 ministerstev, včetně důležitých postů financí a zahraničních věcí. Drží tak svou většinou ve vládě Merkelovou v šachu.
Obě hlavní německé strany tímto řešením popřely své volební sliby. Daně se nebudou snižovat, ale naopak zvyšovat (DPH na 19%), věk odchodu do důchodu se nebude snižovat, nýbrž zvyšovat a mohli bychom pokračovat dále. Německý volič, který si přečte koaliční dohodu nové vlády a porovná jí s předvolebními materiály a sliby, musí být vcelku (slušně řečeno) překvapen.
Německu se stále nachází v hospodářské recesi, která se prohlubuje přímo úměrně jejímu trvání. Přesto Merkelová slavnostně ohlašuje nesplnitelné - dodržení Paktu stability do roku 2007 (tj. snížení rozpočtového schodku pod 3%) a znovupřivedení Německa na hospodářské výsluní Evropy. Hrozivý schodek rozpočtu ve výši 35 miliard EUR (!) ji však zatím nutí zvyšovat daně (nejvyšší sazba má vzrůst ze 42% na 45%) a šetřit v sociální oblasti (podstatné omezení státních dotací do sociálního sektoru).
Německý deník Die Welt označil program nové vlády za „katastroficky rozporuplný a neřešící problémy země“. Bulvární Bild potom zaútočil ještě tvrději: „Tyto dvě velké strany dovedly během desetiletí nečinnosti zemi na pokraj bankrotu. Nyní si pomáhají těmi, kteří se bránit nemohou - občany.“ Korunu tomu nasadil prezident Svazu německých zaměstnavatelů Dieter Hundt, který řekl deníku Die Welt, že program nové vlády je „jedem pro ekonomiku“.
V zahraniční politice ohlásila Merkelové „konec antiamerikanismu“. USA je prý nutno vidět jako partnera, nikoli jako protivníka. Můžeme se tedy dočkat, že v děravé německé státní kase zbude dost peněz na vyslání vojáků k upevnění americké okupace Aghanistánu, Iráku či jiné země.
Uvidíme, jak dlouho vydrží kočkopes při životě. V politice lze lhát do nekonečna, ale v ekonomice platí exaktní principy. Nelze se vylhat z rozpočtového schodku a nezaměstnanosti. A německá kasa je stále dutější.

Richard Král

zdroj: Zvědavec

Podle posledního průzkumu agentury CVVM stále více než polovina české populace podporuje znovuzavedení nejvyššího trestu - trestu smrti. Konkrétně se nyní jedná o zhruba 57% občanů. 30% dotázaných se na druhé straně vyslovilo proti absolutní sankci, zbytek dotázaných nemá na tuto věc jasný názor.
Trest smrti je podle mediálně i politicky silných pseudohumanistických kruhů něčím definitivně překonaným, archaickým, krutým, nespravedlivým atd. Toto své přesvědčení jako danou pravdu neustále při všech možných příležitostech opakují. Přesto jsou názory veřejnosti ve většině států, které trest smrti zrušily, opačné, tedy nejvyššímu trestu příznivé.
V době vysoké míry závažné kriminality, v době závažných případů terorismu a v době rozvinutého organizovaného zločinu však znějí hlasy lžihumanistů o tom, že lidský život a integrita mnohonásobného vraha jsou nedotknutelné, vskutku směšně. Hlasatelé těchto hloupostí by také směšní byli, kdybychom však v černých kronikách často o důsledcích jejich lžihumanity nečetli děsivé příběhy.

František Nonnemann

Nedávno proběhla soukromá narozeninová oslava ve Zlaté Olešnici na Jablonecku, na které se sešlo 140 lidí a vystoupilo několik kapel, z nichž by některé mohly být považovány za extrémistické. Podle policie byl na akci hromadně porušován zákon, a proto byla předčasně ukončena.
Až doposud je všechno v pořádku. Pokud někdo veřejně propaguje omezování osobních práv a svobod nějaké privilegované skupiny, má být podle zákona zatčen. Vynechejme otázku, zda se dá soukromá uzavřená oslava považovat za veřejnou propagaci a pojďme si shrnout některá fakta: policie legitimovala zhruba 140 osob, dvanáct z nich předvedla k výslechu a jednoho obvinila. To znamená, že jeden člověk ze 140 byl obviněn, možná bude souzen a možná bude i odsouzen.
Z původní zprávy jsem nabyl dojmu, že pokud ne všichni, tak určitě většina účastníků oslavy hajlovala, propagovala nacismus, fašismus, neonacismus, rasismus a bůhví co všechno ještě a najednou to vypadá, že tomu tak ve skutečnosti nebylo.
Policie použila k monitorování účastníků oslavy pro ní nejmodernější dostupnou techniku včetně kamerového monitoringu, odposlechu či termovize. S vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou měla navíc policie uvnitř sálu své lidi. Jsem si jist, že kdyby se například 75 účastníků oslavy provinilo výše zmíněnými těžkými ideozločiny, bylo by jich také 75 obviněno. Policie totiž nikdy neváhá za potlesku různých politiků, médií nebo pseudohumanistických aktivistů obvinit kohokoliv jen při náznaku tzv. „závadného myšlení“.
Proto se ptám, proč policie ukončila povolenou soukromou akci, kde 139 lidí neporušovalo zákon a jeden byl obviněn pravděpodobně z něčeho jako je nošení zástupného symbolu zástupného symbolu 26. divize horských myslivců, o kterém se budou soudní experti přít, nakolik je závadný? Není přece možné podle policejní libovůle ukončovat nahlášené a povolené oslavy na základě jakýchsi nesmyslných a nepotvrzených obvinění. Velitel zásahu bezdůvodně omezil shromažďovací právo účastníků oslavy a podle mého názoru tak značně překročil svoje pravomoci.
Další zajímavou otázkou zůstává, kolik nás zákrok policie stál? Jsem si jist, že tyto náklady nebyly adekvátní k obvinění jednoho člověka. V době, kdy má policie málo peněz na svojí činnost, kdy se jí nedaří dopadnout nebezpečné vrahy a kdy nechává zločince odcestovat na Seychely, se zabývá nákladným potíráním povolených akcí, na kterých je očividně porušován zákon naprosto výjimečně.
Při srovnání oslavy s Czechtekem se člověk nestačí divit. Oslava narozenin byla nahlášená a povolená. Zákon tam možná porušil jeden člověk. Média, politici a pseudohumanisté nestačí tleskat bezdůvodnému zásahu policie. Oproti tomu Czechtek nahlášený nebyl. Sto procent jeho účastníků už jen svojí přítomností na soukromém pozemku porušilo zákon. O tom, že bylo porušeno 100+1 dalších zákonů, jako napadení veřejného činitele, ničení cizího majetku, prodej drog… ani nemluvě. Přesto ti samí lidé, kteří dnes tleskají bezdůvodnému zásahu policie na oslavě narozenin, před časem řvali o tom že, bijí naše děti! Opravdu krásný příklad rovnosti a spravedlnosti pro všechny!
Jak je vidět, mají různá pseudohumanistická sdružení tolerance na rozdávání, ale jen pro vybrané. Je zajímavé, že podobné organizace vyvíjejí poměrně rozsáhlou propagační činnost, přesto se mi nepodařilo zaznamenat nějaké jejich vyjádření ohledně nepokojů ve Francii.
Postup ministra vnitra Bublana a ČSSD samozřejmě chápu. Blíží se volby, potácíme se od jedné aféry k druhé. Během své vlády jsme dokázali neuvěřitelně zadlužit zemi. Jako první otevřeně spolupracujeme s komunisty. V předchozích volbách jsme naslibovali, co se dalo a lidi už přestávají věřit našim lžím. Tak proč si alespoň nenasbírat pár plusových bodíků bojem proti „neonacistům“. Stejně se jich nikdo nezastane a všichni nám zatleskají.
Ona ČSSD dobře ví, komu zvoní hrana, ale dělat si kampaň za naše peníze je přinejmenším drzost.

Jiří Petřivalský
(Autor je předseda neoficielního politického sdružení Národní korporativismus,
Narodni-korporativismus@freedom.usa.com)

Zatímco jsme mohli slyšet ódy na pokrokovost studenstva, bravurní haleky k začlenění do Evropské unie či vzpomínky na aktivity Václava Havla soustavně brblajícího cosi o nejlepších synech a dcerách Izraele, skuteční čeští nacionalisté měli s oním dnem trochu jiné plány.
Jak jste možná zaznamenali, byla zveřejněna pozvánka na ryze pravicovou demonstraci na Václavské náměstí (pozvánka byla zveřejněna našich stránkách). Pravda, vzniklo několik informačních šumů, díky kterým dostala celá akce pogromistický nádech. Nijak jménem organizátorů nepopírám, že bychom bývali měli na ten den holubičí úmysly. Nicméně současný stav věcí veřejných dozrál k takovému stupni duševní bídy, že jakkoliv radikální vystoupení je jedině pravdivým zrcadlem dnešních poměrů. V pozvánce byl zveřejněn náš záměr prozatím se alespoň symbolicky vypořádat s nositeli ideologií, které za dnešní duchovní marasmus nesou veškerou odpovědnost.
A jsme u jádra pudla. Demokratická dodělávající kobyla dostává nejvíce hysterické záchvaty v momentu, kdy se proti jejímu zdravotnímu stavu někdo ozve. Stejně tak onoho pochmurného listopadového dne. Zasvěcenější vědí, že naše “císař je nahý” bylo postaveno na sebeobětavé iniciativě jednoho aktivisty, který byl připraven a odhodlán za svůj skutek nést veškeré právní důsledky.
Panu Ignácovi Š. však ani nebylo umožněno se na akci dostavit. Již tři hodiny před termínem byl doslova odtáhnut od svátečního oběda bdělou politickou policií. Samozřejmě že na svobodu byl propuštěn až hodinu po plánovaném skončení demonstrace. Podle jeho svědectví výslechu asistovala civilní osoba s nápadně nečeským vzezřením a podivnou fyziognomií.
Veškerou odpovědnost za nezdar samozřejmě přebírám na sebe. Nyní již vím, že akce svolávaná za použití oficiálního mobilního telefonu je vždy ohrožena od samého počátku. Nedokáži si jinak vysvětlit, proč osoba, o které přes moje číslo vědělo jen několik dalších aktivistů, byla po celou dobu sedmnáctého listopadu držena na StB. Nebo jakpak se to dnes vlastně jmenuje?

Petr Kalinovský

V pátek 25. listopadu 2005 se před velvyslanectví Chilské republiky uskuteční setkání k připomenutí výročí 90. narozenin generála Augusta Josého Ramóna Pinocheta Ugarteho.
Velvyslanectví se nachází v Praze 6 na Letné v ulici U Vorlíků 623/4 (poblíž fotbalového stadionu Sparty). Začátek akce je v 18:00. Po celý její průběh dbejte pokynů pořadatelů.
Kontakt na svolavatele: nsjpraha@seznam.cz