Server Policista.cz přetiskl dne 26. ledna t.r. “neobvykle emotivní text” redakce Idnes.cz o zadržení Pavla Eichlera pod názvem Policejní inspekce lajdácky odbyla zadržení novináře. Jak ve svém, značně kritickém, textu tvrdí server iDNES.cz, policejní inspekce prý “lajdácky odbyla” vyšetřování týkající se podmínek zadržení redaktora Pavla Eichlera. Ten byl policií zadržen v polovině září v Praze, když se pohyboval v místech policejního zásahu vůči squaterům. Posléze však, na základě žádosti redakce Idnes.cz byl tento text stažen. Šéfredaktor serveru Policista.cz se k této kauze vyjádřil následovně:

Poznámka redakce ze dne 26. ledna 2010

V souvisosti s touto kauzou není bez zajímavosti otázka hodnověrnosti hlavního protagonisty celé události, novináře ze serveru iDNES.cz, Pavla Eichlera. Podle informací, osobních svědectví a dokumentů, které má redakce policisty.cz k dispozici, je možné osobu novináře Eichlera považovat minimálně za kontroverzní.

[Více... →]

Izraelský ministr Avigdor Lieberman, jenž si častokrát nevidí do pusy, varoval syrského prezidenta Bashara al‑Assada, že v případné příští válce s Izraelem jeho rodina přijde o veškerou moc v zemi, což přirozeně vyvolalo bouřlivou výměnu názorů mezi představiteli obou států.  Lieberman ve svém projevu na Bar-Ilanově univerzitě doslova prohlásil: “Jsem toho názoru, že náš vzkaz Assadovi v sobě musí nést jednoznačné poselství. V příští válce nejenom, že prohrajete, nýbrž Vy i Vaše rodina přijde o veškerou moc v zemi. U kormidla nezůstanete ani Vy, ani nikdo další z Vaší rodiny.” K tomu dodal, že “formulace tohoto typu byla nezbytnou proto, neboť jediné, na co rodina Assadů klade důraz, je moc.”

[Více... →]

15. ledna uplynulo přesně 11 let ode dne, kdy bylo ve vesnici Račak na Kosovu a Metohiji nalezeno 45 těl Albánců, za jejichž zabití mise OEBS bez důkazů obvinila srbské bezpečnostní síly. Tato událost měla osudový vliv na rozhodnutí bombardovat SR Jugoslávii a to i přesto, že nikdy nebylo potvrzeno, že zde došlo k masakru civilních obyvatel.

Srbská policie se 15. ledna 1999 střetla s albánskými extremisty v obci Račak u Štimlje, za což byla obviněna z „masakru nevinných civilních obyvatel“.

[Více... →]

Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam. Pojem synchronicity je však spojován také s objektivním nahromaděním jevů, které si žádají společnou interpretaci, v čase nebo prostoru, ač mezi nimi není přímá kauzální souvislost, a vymykají se novověké představě o náhodě…
[Více... →]

Deset ugandských občanů žaluje britskou vládu a požaduje od ní odškodnění ve výši 300 miliónů liber za údajné zločiny napáchané britskou koloniální vládou v 19. století, zejména pak v průběhu války, jež se odehrávala mezi léty 1893 a 1899 v regionu Bunyoro, nacházejícím se na severozápadě země. Právní zástupce žalující strany, Crispus Ayena Odongo, argumentuje, že “před válkou se v oblasti Bunyoro nacházelo 2,5 miliónů obyvatel, po jejím skončení jich však nezbylo více než 150 000. “Představitelé země, jež nese zodpovědnost z okupování příslušné oblasti, by nám měli prozradit, kde se nachází zbytek.”

[Více... →]

Napsal: Paul Belien

Zavedení eura, dnes společné měny pro 16 z 27 členských států Evropské unie, bylo před deseti lety jednoznačně politickým rozhodnutím, ne monetárním. V roce 1999, když se tak stalo, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman napsal svému příteli, italskému ekonomovi Antonio Martinovi, toto: „Jak víš, jsem ohledně eura velmi skeptický a pochybuji o tom, jak má jako měna fungovat. Nicméně jsem nyní méně pesimistický, než jsem byl dříve, a to jednoduše proto, že jsem nikdy nepředpokládal, že tolik rozličných států prokáže takový stupeň disciplíny, který je pro přijetí eura vyžadována.“

[Více... →]

Když čas od času dochází ke snahám Evropanů vymezit se na etnické a kulturní bázi, jsou podobné pokusy šmahem označovány v lepším případě za pošetilé, v tom horším rovnou nezákonné. Zajímavé ovšem je, že podobní hlasatelé jakési pofidérní rovnosti spolehlivě odhalí sebemenší třísku v oku svého oponenta, nicméně k břevnům ve vlastních očích zůstávají blahosklonní.

V opačném případě by totiž ani zdaleka neprošel bez povšimnutí zcela ukázkově diskriminační přístup Billa Gatese, jehož nadace na svých stránkách otevřeně hlásá, že prostředky z fondu nebudou poskytovány osobám bílé pleti. Nárok na stipendium v rámci programu Gates Millenium Scholar je totiž výslovně přiznán pouze osobám afroamerického, indiánského, inuitského, asijsko-pacifického nebo hispánského původu, přičemž tyto osoby musí zároveň disponovat americkým občanstvím, popřípadě mít v zemi trvalý pobyt.

Tento program byl spuštěn v roce 1999 a  je financován nadací Billa a Melindy Gatesových. Jeho účelem je poskytnout osobám spadajícím do výše zmíněného výčtu nižší střední vzdělání ve všech disciplínách a ukončené kompletní střední vzdělání v oblastech matematiky a dalších technických oborů, vzdělávání, veřejného zdraví a knihovnictví. Program GMS podle své vlastní charakteristiky v prvé řadě usiluje o poskytnutí příležitostí talentovaným studentům, kteří se nacházejí ve finančních těžkostech a bez finanční výpomoci by nemohli naplňovat svůj potenciál.

Redakce AM přináší ve spolupráci s hudebním blogem Fanfares of Europe článek o historii hudebního projevu identitárního hnutí v Itálii. Na první pohled je zřejmé, ze se nejedná o žádný špatně zahraný tříakordový Oi! s teatrálními texty, jak se nám snaží vsugerovat různí pokrokoví a moderní ‘znalci scény’ (kteří mají často v oblibě obdobně teatrální politické texty, avšak ve dvoudobém rytmu) . Navíc může být i inspirací pro identitární hnutí u nás, protože nabízí rozmanité podněty, kudy by se mohla ubírat naše domácí hudební scéna.

Umělecké transfigurace patriotismu, pout k mateřské zemi, historie, jednotlivých tradic, či věnování známým osobnostem, ať už státníkům, umělcům, nebo tvůrcům myšlenek, se neobjevují pouze v tvorbě rozličných neofolkových, ambientních, či temných a tvrdě industrialových, skutečně avantgardních a elitářských hudebních formací. Nalezneme je i v tvorbě kapel, pohybujících se v rámci stylů, které jsou širším masám podstatně přístupnější. Tím samozřejmě nechci nijak snižovat bezmála světovost takových hudebníků, jakými jsou třeba slovinští Laibach, nebo britští Death in June, či rakouští Der Blutharsch. Takzvaná „identity scéna“, často nazývaná prostě „hudbou identity“, je polem, který na rozdíl od neofolku často vyjadřuje zřetelnější politické ambice a názory, i když to samozřejmě nelze generalizovat.

[Více... →]

„Nevzdělavatelní jedinci, ulejváci, lidé s nižší inteligencí …“

Tyto a podobné termíny jsem tu již ve spojitosti se vzděláváním Romů četl mnohokrát. Tedy četl jsem i horší, ale ty posléze mizely jako termíny nevhodné.

Romové a vzdělávání? Jde to vůbec dohromady? A dá se o tomto tématu vůbec psát nebo debatovat bez emocí, předsudků a cenzurních zásahů?

[Více... →]

Bývalý vicepremiér a exministr životního prostředí Martin Bursík se pustil do bitvy s premiérem. Dostihla ho ale přitom jeho vlastní minulost.

Nejprve přiznal, že v letech 2000 až 2003 jako expert na ekologii pracoval pro Mosteckou uhelnou, zapomněl však už dodat, že v té samé době byl poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka.

Celá “aféra Bursík” vypukla v úterý, když expředseda Strany zelených Bursík ostře vystoupil proti vládě Jana Fischera. Kvůli tomu, že kabinet odmítl novelu horního a geologického zákona, obvinil ministry ve sněmovně z toho, že podléhají lobby uhelných společností. Novela měla zabránit tomu, aby uhelné společnosti mohly těžit nad rámec současných limitů. “Zdůvodnění vlády je skandální podlehnutí lobbismu a naznačuje korupční jednání vlády, pane premiére!” hřímal Bursík. Fischer se proti tomuto nařčení ohradil.

[Více... →]

Úřad práce v Thetfordu v hrabství Norfolk sdělil Nicole Mano, majitelce pracovní agentury v Devonwoodu, že může být trestně stíhána za inzerát, ve kterém se pokoušela inzerovat volné místo uklízečky.

Nicole Mano se pokoušela umístit inzerát na pozici uklízečky na webovou stránku místního úřadu práce. Poté, co byla upozorněna na fakt, že nabídka na stránkách úřadu práce není, tam příští den zavolala. Pracovnice na úřadu jí však sdělila, že její nabídka nebude zveřejněna.

[Více... →]

Dne 17. února 2010 se koná od 16:00 v Praze na Václavském náměstí (u sochy sv. Václava) demonstrace k 2. výročí vyhlášení nezávislosti Kosova. Demonstraci pořádá občanské sdružení Přátelé Srbů na Kosovu.

Pozvánku na akci můžete sdílet se svými přáteli i na Facebooku.

V Británii se uvažuje o zavedení speciálních bezpilotních letadel podobných těm které byly nasazeny v Afghánistánu, jichž bude užíváno k pozorování řidičů, demonstrantů, zlodějů zemědělských plodin a znečišťovatelů přírody odpadem. Státní orgány v čele s kentskou policií pověřily armádního dodavatele, společnost BAE, aby upravila vojenská letadla pro civilní účely. Konsorcium vládních agentur hodlá začít používat tyto letouny v praxi do londýnských olympijských her v roce 2012.

[Více... →]

Napsala: Birgitta Jónsdóttir

Pátý leden 2010 se pro Islanďany stal historickým dnem. Islandský prezident Olafur Ragnar Grimsson měl před sebou těžké rozhodnutí. Jednou možností bylo vyslyšet hlas 23 % obyvatel Islandu, kteří podepsali petici požadující vypsání referenda o tom, zda má stát převzít záruky za 5,4 miliard dolarů, které mají být vyplaceny vládám Velké Británie a Nizozemska za vklady jejich občanů ve zkrachovalých islandských bankách. Druhou prezidentovou možností bylo ignorovat tento silný hlas veřejnosti a podepsat návrh zákona, který parlament přijal 30. prosince po měsících uštěpačné debaty, poskvrněné tajnůstkářstvím a nečestností vlády.

Každý den, kdy tato debata pokračovala, se objevovaly nové skutečnosti a dokumenty v místních médiích nebo na internetu. Pátého ledna 2010 měli obyvatelé Islandu konečně šanci něco říci ke svému osudu. Kdyby uvedené státní záruky byly přijaty, Island se dostane do postavení státu třetího světa, který většinu svého HDP musí použít na splácení úroků ze zahraničních dluhů.

[Více... →]

Kniha Anthony Browna “Úprk rozumu” je brilantní kritikou fenoménu politické korektnosti. Fenoménu,který v posledních zruba třiceti letech výrazně omezuje svobodnou diskusi v západní společnosti.

Politická korektnost je k smíchu a nemá u nás šanci. Tak mi to alespoň dlouho připadalo. Neuměl jsem si představit, že by ji někdo v Česku mohl brát vážně. Práce Anthonyho Browna nás přesvědčuje, že politická korektnost je záležitost velmi vážná.

V jeho knížce lze najít řadu důvodů, proč by u nás politické korektnosti měla scházet živná půda. Politická korektnost je luxusem blahobytné společnosti, a za takovou ani dnes nemáme tendenci se považovat. Její ideologické kořeny jsou v podstatě marxistické. Začalo to migrací myšlenek frankfurtské školy na americké univerzity, které po válce ty zmutované myšlenky reexportovaly do Západní Evropy. Tam je pak generace osmašedesátníků šířila společností v rámci svého „dlouhého pochodu institucemi“. Ale to všechno nás míjelo a marxismus sám byl po rozpadu komunistického režimu zdiskreditován. A komplex „liberální viny“, nápadná ingredience politické korektnosti, logicky bují ve společnostech s imperiální historií a tam, kde je na očích kontrast mezi domácím komfortem a chudobou lidí jiných národností a etnik. V postkomunistické zemi ale nedává příliš smysl.

[Více... →]

Indonéské úřady v pondělí prohlásily, že zvažují žádost o stržení sochy amerického prezidenta Baracka Obamy, zobrazující ho jako desetiletého chlapce, jen měsíc po jejím odhalení v indonéském hlavním městě Jakartě.

Socha “Malého Barryho” – jak byl Obama přezdíván na konci šedesátých let, když v Jakartě žil – stojí v centrálním městském parku Menteng, jen kousek o prezidentovy bývalé základní školy.

Kritikové prohlašují, že socha by měla být na počest Indonésana a stávající socha že by měla být odstraněna. Ke skupině, která za tímto účelem vznikla na Facebooku se již připojilo 55 tisíc lidí.

[Více... →]

Lékaři ve válkou zpustošené irácké Fallúdži zaznamenali patnáctiprocentní nárůst vrozených chronických deformací u dětí oproti loňskému roku, za což, stejně jako za zvýšený počet onemocnění rakovinou v mladém věku, může nést vinu zamoření oblasti toxickými materiály z války.

[Více... →]

Jak dokáží být feministky akční a jaký mají vliv na soukromí každé ženy i muže. Feministky se dnes nijak netají snahou o přímou diskriminaci mužů, omezení svobody projevu a touží změnit svobodnou vůli mužů i žen.

Feministky dokáží být velmi akční. Jenže slovo feminismus vnímá větší část obyvatel negativně. Alespoň tak si stěžují na mnohých místech feministky a nechápou, co to způsobilo. Nicméně feministky se již léta v mnoha textech slovu feminismus pečlivě vyhýbají. Asi proto místo toho, aby něco nazvaly “feministickou akcí”, použijí výraz “pozitivní akce”. Rozhodně to pak zní pozitivně.

Než se dostanu k oněm “pozitivním akcím”, v nejnovějším článku z 9.6.2009 v sekci aktuality Ministerstva pro lidská práva se uvádí, že proběhla Evropská konference o nových cestách k překonávání genderových stereotypů. Účastníci s “moderními” pohledy na společnost vyzývají např. k přímé cenzuře reklamy a médií. Jako zdůvodnění se uvádí:

[Více... →]

Ženy nejsou v jazyce vidět. A to by se mělo změnit. Ministerstvo školství se rozhodlo nabídnout na svých stránkách příručku o genderově korektním jazyce. Podle ní bychom měli používat nejen výraz občan, ale i občanka, strážník a strážnice či chemik a chemička.

V příručce, která je určena jak školám, tak veřejnosti, se čtenář dozví, co je to gender, sexismus, genderové stereotypy či generické maskulinum. Je tam i celá řada příkladů, jak se diskriminaci v jazyce vyhnout. A také se v ní dočteme, jak se s genderově vyváženým vyjadřováním vypořádávají v Německu či anglicky mluvících zemích.

[Více... →]