Napsal: Bernhard Schaub

A je to venku: Nebyl to islamista. Byl to pravicový extremista! Atentátník prý požaduje evropské nezávislé hnutí, boj proti multikulti a vrácení migrantů zpět, povídá se. Vidí prý křesťanskou Evropu v nebezpečí. Někdo takový je v gaunerské mediální mluvě typický neonacista. Dobře, na to jsme si už zvykli.

Tento údajný ochránce křesťanské Evropy a přítel bílých lidí tedy jde a zastřelí necelou stovku mladistvých příslušníků své vlastní ohrožené rasy, aby zdůraznil svoje proticizinecké požadavky.

Je to asi to stejné, jako by aktivista Greenpeace odstřelil sto plejtváků nebo delfínů, aby poukázal na jejich ohrožení.

Považuje tohle někdo za možné?

[Více... →]

Napsal: Peter Stuyvesant

Trojský kůň sionistů Geert Wilders získává díky nedomyšlenému tlaku multikulturní levice politické body s košer pravicovou PVV

Vraždy spáchané Andersem Breivikem, ačkoli jsou šokující svým rozsahem, nejsou pro Nizozemce ničím novým: Holandsko si již zvyklo na politicky motivované vraždy od dob, kdy byl zavražděn proti-přistěhovalecký politik Pim Fortuyn v roce 2002 a kritik islánu Thoe van Gogh v roce 2004. Je to již poměrně dlouhá doba, kdy ztratilo svoji nevinnost po období, kdy se považovalo za tolerantní zemi. Meteorický vzestup Geerta Wilderse v roce 2004 je dalším aspektem, kterým se debata o Breivikovu vraždění zaobírá, protože Breivik Wilderse ve svém manifestu zmiňuje třicetkrát. To, co proběhlo nizozemskými médii vrhá zajímavé světlo na dopad Breivikových činů.

Ve chvíli, kdy bylo zřejmým, že útoky v Oslo jsou Breivikovým dílem poslal Wilders zprávu na Twitter: „To, že boj proti islámu je zneužit psychopatem je odporné a políčkem do tváře celému globálnímu anti-islamistickému hnutí. Naplňuje mě hnusem, že pachatel ve svém manifestu odkazuje na mě a na PVV.“ Samozvané intelektuální noviny NRC Handelsblad ve svém komentáři z pondělí 25. července rychle přispěchaly se spojením útoků s pravicovým intelektuálním diskursem: „Anders Behring Breivik není blázen, ale extremista. Zná své klasiky i jejich díla. Stejné filosofie, kterými pravicoví politici spojují své programy dohromady.“ Následující den NRC a The Press vystupňovaly svoje útoky na Wilderse, kdy ho obvinili z „válečné rétoriky“. Wilders odpověděl novým prohlášením, ve kterém stojí: „Bojujeme demokratickou a nenásilnou cestou proti postupující islamizaci naší společnosti a budeme v tom pokračovat i nadále. Naším jediným cílem je obrana naší svobody a bezpečnosti.“

[Více... →]

Napsal: Gilad Atzmon

Včera jsem se na jednom z izraelských internetových serverů dočetl, že dva dny před masakrem na ostrově Utøya poskytl předseda mladých norských socialistů (AUF – Liga dělnické mládeže) Eskil Pedersen rozhovor deníku Dagbladet, jenž je druhým nejčtenějším bulvárem v zemi, v němž ventiloval své názory týkající se izraelské politiky. Pedersen doslova prohlásil, že „nadešel čas k drastičtějším krokům vůči Izraeli,“ přičemž doufá, že „ministr zahraničí se zasadí o bojkot této země.“ Zároveň soudí, že „mírový proces nikam nevede, jelikož celý svět očekává, že Izrael se bude držet příslušných směrnic, ovšem v praxi tak nečiní. My, mladí socialisté, prosazujeme unilaterální norské embargo Izraele.“

Socialistická mládež AUF horlivě podporuje kampaň zasazující se o bojkot Izraele, ovšem podle deníku Dagbladet se na posledním mládežnickém kongresu jejich postoje ještě více vyostřily, když AUF prohlásila, že „prosazuje uvalení unilaterálního norského embarga vůči Izraeli, které musí být přísnější než ta dosavadní.“ „Jsem si vědom toho, že se jedná o drastický krok,“ prohlásil Pedersen, „nicméně jsme jím chtěli dát jasně najevo, že chování Izraele nás už opravdu unavuje.“

V nedávných dnech jsme se mohli dočíst, že masový vrah Anders Behring Breivik byl otevřeným zastáncem Izraele.

[Více... →]

Napsal: Patrik Vondrák

Poslední týden to opět vypadá, že se začíná naplňovat vize Samuela Huntingtona o střetu civilizací. Na tom by nebylo nic překvapivého. Dnes již víme, že se Francis Fukuyama ve svém Konci dějin mýlil. Účelová a křečovitá je ovšem snaha spojovat Breivikovo řádění s nacionalismem či tzv. pravicovým extremismem.

Pojem pravicový extremismus je jedním z těch pojmů, které jsou zavádějící. Studenti politologie se učí, že akademická obec s takovými pojmy, jako je extremismus, nechce vůbec pracovat. A není se čemu divit, protože tento pojem postrádá jakoukoli popisnou ostrost. Jeho (nad)užívání bývá v jednom případě promyšlené a čistě účelové, ve druhém záměrně zjednodušující, protože člověk, který je neschopný porozumět složitosti věci, si ji ve své intelektuální lenosti redukuje – v tomto případě se většinou jedná o novináře.

[Více... →]

Vážený pane premiére Nečasi, vážení členové české vlády,

dne 22. července 2011 Vám aktivista Ondřej Cakl ze sdružení „Tolerance a občanská společnost“ poslal otevřený dopis žádající odvolání ministra školství Josefa Dobeše kvůli tomu, že si za poradce vybral Ladislava Bátoru, kterého obviňuje z extrémismu. Text uvedeného dopisu je zarážející, a to nejen zjevnou stylistickou neobratností svého autora či četností mluvnických chyb a stylistických prohřešků, ale zejména svým nenávistným obsahem a histriónskou domýšlivostí. Proto je nám téměř trapné, že se na Vás nyní musíme formou otevřeného dopisu obrátit také my. Bohužel nám však nic jiného nezbývá, neboť doktor Ladislav Bátora je dlouholetým předsedou našeho občanského sdružení Akce D.O.S.T. a útoky na něj se dotýkají rovněž cti a dobrého jména našeho sdružení i všech signatářů Manifestu D.O.S.T.

„Důkazy“ o údajném extrémismu Ladislava Bátory, jež Ondřej Cakl ve svém dopise předkládá, jsou přitom až úsměvné. Z jeho dlouhého života a širokého spektra aktivit, kterým se během let Ladislav Bátora věnoval, Cakl pracně vydoloval několik časově vzdálených marginalit, které účelově skládá dohromady.

[Více... →]

Napsal: Tomáš Krajňák

Odstupující švédská ministryně pro energetiku a podnikání Maud Olofsonnová, jež byla zároveň hlavou centristické politické strany, vyjádřila ve svém projevu při příležitosti odstoupení z funkcí lítost nad tím, že se z této skandinávské země doposud nestal onen vysněný multikulturní ráj na zemi.

„Mám opravdu extrémní deprese, když vidím, jak špatně jsme si vedli v otázce integrace. Opravdu mě unavuje stigmatizování imigrantů a jejich vypodobňování v negativním světle v souvislosti s nezaměstnaností a imigrací,“ prohlásila Olofsonnová. Podle jejího názoru by se Švédsko mělo v ideálním případě stát „zemí osadníků“, v níž jsou imigranti vítáni a zároveň je oceňována jejich snaha „učinit Švédsko silným.“ Právě masová integrace imigrantů představuje nejhlavnější z jejích třech primárních priorit rozvoje země, zbývající dvě volají po kreativním podnikatelském prostředí a ekologicky udržitelné zelené politice.

[Více... →]

Občanské sdružení Akce D.O.S.T. pořádá ve čtvrtek 21. července 2011 od 11 hod tiskovou konferenci. Setkání s novináři se uskuteční v Praze v Revoluční ulici č. 5.

Na konferenci mimo jiné seznání přítomné novináře Ladislav Bátora s aktuálním vývojem ve věci trestních oznámení, jež podal na Karla Hvížďalu, Davida Prokopa, Hanu Čápovou a Vlastu Bohdalovou, a Petr Bahník přednese stanovisko Akce D.O.S.T. k mlčení Židovské obce v Praze.

V závěru konference novináři obdrží od Ladislava Bátory zásadní dokumenty týkající se státobezpečnostní problematiky.

Za Akci D.O.S.T.

František Červenka
tajemník
www.akce-dost.cz

Před 6. ročníkem veřejného protestu, který je oficiálně nahlášen na sobotu 23. července 2011 ve 14 hod. z vlakového nádraží ve Svitavách, a projevy (řečníci z ČR a zahraničí) po 14:30 hod. na nám. Míru, je třeba si připomenout loňský ročník.

Svitavy 24.7. 2010 – report z 5. ročníku veřejného protestu s pochodem svobody proti bezpráví, politickým procesům současnosti a více než 9-ti letům nespravedlivého věznění svitavského patriota a nacionalisty Vlastimila Pechance; svobodu pro nacionalisty – svobodu pro Vlastimila Pechance!

[Více... →]

Po celém světě dochází k zakládání mnoha organizací a programů, jejichž cílem je přesvědčit veřejnost, aby nejednala předsudečně. Avšak podle výzkumu, jenž má být uveřejněn v následujícím čisle časopisu Psychological Science, vydávaného Association for Psychological Science, podobné programy mohou mít naprosto opačný efekt.

Lisa Legault, Jennifer Gutsell a Michael Inzlicht z torontské univerzity (University of Toronto Scarborough) se snažili zjistit, jakým způsobem mají vlivy prostředí ovlivňovat lidskou motivaci k omezení předsudečného jednání. Autoři se podíleli na dvou experimentech, které se zaobíraly dvěma druhy motivační intervence: 1) kontrolní formou (nařizující lidem, co mají činit) a 2) autonomní formou (vysvětlující lidem, proč vyvarování se předsudečného jednání je příjemné a osobnostně obohacující).

V rámci prvního experimentu byly některým náhodně vybraným participantům vydány brožury k pročtení. Vždy se jednalo o brožuru napsanou buďto autonomním nebo kontrolním způsobem. Tématem obou z nich byla iniciativa univerzitního kampusu na omezení předsudečného jednání. Třetí skupině účastníků nebyla poskytnuta žádná z těchto brožur. K překvapení autorů experimentu se ukázalo, že ti, kteří přečetli brožuru kontrolního charakteru, se následně chovali předsudečněji nežli ti, na něž nebylo naléháno, aby své předsudky potírali. Účastníci, jež si přečetli knihu užívající osobně motivačního přístupu, vykázali nižší sklon k předsudečnosti, než obě výše zmíněné skupiny.

[Více... →]

Napsal: De Wet Potgieter

Mladí bílí Jihoafričané podstupují tajný vojenský výcvik na farmách po celé zemi, jako součást snahy o svoji sebeobranu před “zločinem a krveproléváním”. O víkendech a během školních prázdnin odchází zhruba 1000 mladých bělochů do výcvikových táborů v buši, kde je váleční veteráni z pohraničních válek trénují v umění zacházet se zbraněmi, sebeobraně a pochodovým cvičením.

“Je to otázka přežití našeho lidu,” říká plukovník Franz Jooste, výkonný ředitel společnosti Commando Corps (Kommandokorps). “Je to v souladu se zákony země – cvičíme naše lidi pouze v tom, jak ochránit sebe sama proti zločinu a krveprolévání.” Tento polovojenský výcvik se odehrává po celé zemi.

[Více... →]

Napsal: Zvídavý Vincenc

Mnozí si jistě vzpomenou na nedávný rozhovor se superextremistou, kytaristou a zakladatelem německé kapely Stahlgewitter, Frankem Krämerem, ve kterém se snažil věcně a bez emocí reagovat na mnohdy až legračně křečovité dotazy publicisty z magazínu Saitensprung, který patří pod dolnosaskou Hudební a divadelní vysokou školu v Hannoveru.

Nebudu zde rozebírat jednotlivé Krämerovy výroky a už vůbec se mi nechtějí rozklíčovávat myšlenkové pochody redaktora, který ho zpovídal. To co je na celé věci pozornosti hodné, je reakce německých etablovaných serijózních médií a regionálního politického chlívku. Chudáci nemohou popadnout dech z hořekování nad tím, jak je možné, že se v demokracii, navíc ve slušném magazínu vysoké školy s pankáčem na obálce, poskytuje takto veřejně, nekomentovaně, no prostě svobodně, prostor pro nezkreslené vyjádření (extremistických!) názorů.

[Více... →]

Napsal: Shaul Rosenfeld

Německá kancléřka Angela Merkelová o víkendu přiznala (článek pochází z 19. října 2010 – pozn. překladatel), že multikulturalismus naprosto selhal, ačkoli si neodpustila tuto krutou pravdu poněkud vykompenzovat úlitbou božstvu evropského liberalismu – politické korektnosti, když dodala, že islám je součástí moderního Německa.

Není mi moc jasné, jak tato její poznámka koresponduje s jejím předcházejícím tvrzením, když takřka každému je jasné, že tato slova byla namířena muslimské komunitě, potažmo její absolutní oddanosti islámským principům. Ve svém stanovisku vůči vztahu islámu k Evropě Merkelová odhalila své zmatení a zahanbení (což se týká i mnoha jejích evropských kolegů), zatímco islámské meče ohrožují dlouhodobý kulturní a demografický charakter kontinentu.

[Více... →]

Potřeba nezávislé evropské jednoty

Evropa potřebuje znovu získat sebeurčení, jež bude prosto všech forem cizího vlivu. Evropský lid se bude muset společně postavit na svou obranu před cizí intervencí. Evropské národy mají odlišné, přesto úzce spřízněné kultury. Kulturní identita obohacuje a dává smysl životům jedinců i společenství.

Evropské kultury jsou ohroženy „globalizací“ ekonomiky, která upřednostňuje bezodkladnou poptávku konzumenta před významem místa či úctou k duchovním hodnotám a kulturnímu dědictví. Cizí společnosti, televizní mýdlové opery, noviny, reklama a velká část hudebního průmyslu šíří uniformní, nízkou kulturu, založenou na materialismu a krátkodobých vztazích, dle níž je jedinec redukován na úroveň pasivního konzumenta. Globalizace je založena na ignorování minulosti a lhostejnosti vůči budoucnosti – a na současnosti, pro níž je stále charakterističtější krize ekologická i duchovních hodnot. To činí nezbytným odmítnout veškeré formy utlačovatelského cizího imperialismu, jakým je mezinárodní finanční kapitalismus, sionismus a podobně, a nalézt opatření zaměřená na znovuzískání živého zájmu o sebeurčení evropského lidu. NATO je vojenská síla, jež je evropskému kontinentu cizí, a je vytvořena a užívána pouze se záměrem vojensky prosadit záměry Západu.

[Více... →]

Napsal: Michael Winkler

Chtěl bych začít tvrzením ze svých přednášek: “Kdo splnil svůj životní úkol, ten bude krizí ušetřen a zemře před ní. Jiní zemřou v době krize, což je do jisté míry akt milosrdenství, neb je jim ještě před smrtí dopřána příležitost ke zmoudření a polepšení. Smůlu má ta třetí skupina, ti, kteří přežijí. Na ně pak zbyde veškerá práce a nekonečná námaha potřebná k obnově.”

Nevím, zda mí čtenáři, resp. posluchači pochopili tuto větu ve všech důsledcích. Samozřejmě je v nás zakotven pud sebezáchovy a pokud bych se i já měl dostat do životohrožující situace, budu asi také dělat vše, abych přežil. Avšak čistě racionálně bych dal přednost té první skupině. V první skupině jde o smrt s určitou měrou cti a řádným pohřbem, pro skupinu č. 2 se spíše hodí použít výraz chcípnout, v jakémsi aktu hrůzy ve formě hromadného lidského osudu. Třetí skupina znamená práci bez konce.

V Tunisku a Egyptě byli svržení věční presidenti. Řekněme, že tyto národy ustály krizi a prožívají nyní obnovu. Tunisko figuruje ve zprávách se svými “boat people”, s utečenci, kteří se v loďkách pouštějí na širé moře. Tunisané mají jasný cíl – ostrov Lampedusa. Tento ostrůvek leží 130 kilometrů od pobřeží a patří Itálii, vnější strážní linii Evropské unie.

[Více... →]

Autor: Michael Bell

Pokud existuje nějaký argument ve prospěch multikulturalismu, který slýchávám nejčastěji, tak je to ten, že rasově smíšený národ podporuje “kulturní obohacení” svých občanů. Jinými slovy, jednotlivý Američan se jaksi stane více informovaným o světě a jeho obyvatelích, více zběhlý v mezilidských vztazích a celkově prostě více kultivovaný, pokud bude obklopen Afričany, Hispánci, Araby, Indiány, Asiaty, Cikány atd. To je však úplný mýtus, který zaslouží dekonstrukci; navíc se musíme podívat na citlivky, kteří propagují tuhle absurditu.

Začnu těmi druhými. Hlavními zastánci multikulturalismu jsou obvykle levicoví univerzitní profesoři a další vědátoři. Mluví o kultuře, ale většina z nich toho vlastně ví velice málo o kulturách, o kterých tvrdí, že by je chtěli v Americe více vidět. Ve skutečnosti chtějí vidět bezduchou, multirasovou masu, která jako svoji jedinou kulturu uznává marxismus. Tradiční lidové zvyky Hindů, muslimů, afrických domorodců a dalších pro ně neznamenají vůbec nic.

[Více... →]

Napsala: Wanda Skowronska

Když došlo k teroristickým útokům v červenci 2005 v Londýně, Jack Cashill, autor pronikavé analýzy radikální politizace západních elit nazvané Hoodwinked (Nelson, 2005) učinil veřejnou sázku. Prohlásil, že si osobně zakoupí nezkrácenou verzi dokumentárního filmu Michaela Moorea Fahrenheit 9/11, film který opravdu z duše nenáviděl, pokud během několika málo dnů po útocích nezačne politicko korektní “spin” [1] – dávající vinu za útoky Americe. Cashill film kupovat nemusel – londýnské události tento obviňující reflex samozřejmě v různých částech mainstreamových médií vyvolaly.

Politická korektnost a média

Občas ale dojde k situaci, kdy dojde k rozporu mezi politicko korektními kauzami a média si nejsou jistá, kterou politicko korektní stranu podporovat. Tato situace je obzvlášť zjevná v současném spojení islámských aktivistů a podporovatelů levicových kauz – feminismu, práv homosexuálů, environmentalismu a i marxismu. Australská mutace novin Socialist Worker (noviny vychází i např. ve Velké Británii, Kanadě a Spojených státech) vyjádřila energickou podporu muslimům, kdy vyslovila pobouření jak nad islamofobií, tak i homofobií. Zároveň však ale novináři z jiných vydání Socialist Worker pravidelně kritizují vyznavače velkých monoteistických náboženství Západu, judaismu a křesťanství. Nikdy ve skutečnosti nepřiznají, že za svobodu slova vděčí západní kultuře, ve které žijí.

[Více... →]

Autor: Radim Lhoták

Současný svět je plný rozporů a skrytých sil, o jejichž záměrech má prostý člověk sotva tušení. Informační kanály vibrující přetlakem rozporuplných názorů, indoktrinace, lží, dohadů, přeludů, desinformací, ale také zneklidňujících odhalení, kritických analýz, prozíravých tušení a ozvěny moudrosti našich dávných předků, to vše probouzí v lidech mnoho otázek a nejistých očekávání. Co mě ale zneklidňuje ze všeho nejvíce, je skutečnost, že nikde není vidět duchovní síla, která by poctivě hledala cestu pravdivého poznání a stala se oním důvěryhodným směrníkem hodným následování.

Nedivme se, celá historie lidstva posledního tisíciletí je poznamenána úsilím zcela opačným. Jak zatemnit pravdu, jak tuto pravdu relativizovat, jak vymazat lidem paměť, jak je uvést do říše iluzí a představ, v nichž skutečnost přestává existovat v poznatelné a všem přijatelné soustavě vědění. Cosi temného, silného a nelidského vládne naší myslí i našimi životy. Svět lidí postupně podléhá parazitickému způsobu existence, množící se kmeny sociálních parazitů všeho druhu přivádějí celá společenství živných kultur do stavu nouze, otroctví a zoufalého přežívání ve strachu, co bude zítra. Lidé se pod tlakem emocí probouzejí z konzumní letargie a ptají se, co se to vlastně děje? Kam se ten svět žene? Co s námi bude? Co bude s našimi dětmi? Nikdo jim ale neumí dát uspokojivou odpověď. Proč? Inu proto, že nikdo dnes nechce znát pravdu, jedinou pravdu, objektivní pravdu, a podle ní se začít chovat. Jako by všichni dali za pravdu poslední pravdě libertariánů: Není jediné pravdy, nic jako objektivní pravda neexistuje, nárok na vlastnictví pravdy je nejvyšší zvůle moci, jíž je třeba vymýtit. Důsledek takového postoje k pravdě je prostý: Reálná moc nabyla obludně devastujících kontur skrytých za ideami demokracie, liberalismu, rovnoprávnosti a vlády zákonů.

[Více... →]

“Němci jsou buď andělé, nebo svatí, když dokáží zapomenout a unést to, co museli už dvakrát během jedné generace vytrpět za bezpráví a zrůdnosti, aniž by by se nějak spojencům pomstili. Kdyby s námi Američany někdo takto zacházel, neznala by pomsta za naše utrpení hranice.” (Reverend Ludwig A. Fritsch, Ph. D., D. D. emer., Chicago 1948)

Vážený pane starosto Sittle,

v rámci vzpomínky na oběti spojeneckého bombardování jste v Drážďanech pronášel dva projevy. Shrnuto byly tyto Vaše projevy jedna velká obžaloba proti Německu. Tento “sebezničující pocit viny”, jak to jednou nazval Žid Gerhard Löwenthal, se i u Vás zřejmě dobře zabydlel.

Dovoluji si Vás citovat: “Víme přeci, že byla válka, ve které Němci, ještě dříve než hořela německá města, srovnali Coventry, Rotterdam a Varšavu se zemí”. Toto není pravda!

Aby bylo jasno: James Spaight, sekretář Churchillovy vlády a první britská autorita na poli vedení vzdušné války, napsal roku 1944 ve své knize “Bombing Vindicated”: “Začali jsme bombardovat města v Německu ještě předtím než to udělali Němci v Anglii. To je historický fakt, který byl také veřejně přiznán. Vydali jsme Londýn za oběť, neboť pak byla odplata jistá. Německo se pokoušelo o dohodu klidu zbraní na poli letecké války kdykoli k tomu mělo sebemenší příležitost.”

[Více... →]

1) Po 14 měsících jste byl v prosinci 2010 propuštěn z vazby. Můžete stručně popsat celou kauzu a její vývoj?

21. října 2009 jsem byl zadržen a následně obviněn za údajné vylepování „nezákonných“ samolepek, odkazujících na web, který bych tu nerad zmiňoval. Státu by pak mohla propadnout peněžitá kauce, na kterou jsem propuštěn. Za lepení samolepek na mě byla uvalena vazba. V lednu jsem byl obviněn z organizování veřejného shromáždění v Jihlavě, které jsem nejen neorganizoval, ale také se ho nezúčastnil, nechtěl se ho zúčastnit a co vím, shromáždění ani neproběhlo, protože bylo bezdůvodně rozpuštěno, ještě než začalo. Po osmi měsících ve vazbě policie uzavřela spis. Byla mi doručena obžaloba. Věděl jsem, že jsem ve vazbě za skutky, které jsem nejen nespáchal, ani na nich žádným způsobem neparticipoval, ale i tak mě lživé a vykonstruované obvinění v obžalobě dokázalo trochu překvapit. Některé pasáže byly absurdnější, než jsem čekal. Poté začala soudní líčení, která také probíhají vždy dost nestandardně. Část občanské společnosti začala vyjadřovat nesouhlas s naším vězněním. To mě velice potěšilo. Zřejmě i proto jsem byl 21. prosince 2010 propuštěn na kauci 400 000 Kč. Pár dní po mém propuštění soudkyně Bártová odstoupila od případu se zdůvodněním, že se cítí být kvůli svému členství v KSČ podjatá. Tento týden případ převzal předseda soudu Libor Vávra, což je v rozporu s rozvrhem práce. Účelovost je zde nabíledni. Podáváme proti takovému postupu ústavní stížnost.

[Více... →]

Autor: Allan C. Park

Evropští vědci dokázali, že iniciátoři velkého multikulturního dobrodružství bojují proti přírodě. Deník The New York Times uveřejnil informace o studii nizozemských vědců, z níž vyplývá, že vědecky prokázaný etnocentrismus, čili preference skupiny, jejíž je člověk součástí, je přirozený, a to jak po chemické tak i biologické stránce.

Hormon oxytocin je nazýván „hormonem lásky“, neboť je vylučován hypothalamem mimo jiné v průběhu sexuálního styku, kojení a porodu. O tomto neuropeptidu je známo, že pozitivně působí na tvorbu pouta k vlastním dětem, romantických vztahů mezi dospělými a důvěry uvnitř společnosti. Nový výzkum však došel k poznatku, že oxytocin zajišťuje, že lidstvo své sympatie vyjadřuje vyšší mírou v rámci jednotlivých oddělených etnických skupin.

The New York Times ve svém článku s názvem „The Dark Side of Oxytocine, the Hormone of Love“ uvádí:

„Láska a důvěra, jež jsou důsledky jeho působení, nejsou zaměřené vůči světu jako celku, nybrž pouze vůči příslušníkům vlastní skupiny. Ukázalo se, že oxytocin je hormonem klanu, nikoliv univerzálního bratrství. Psychologové pokoušející se specifikovat jeho úlohu došli k závěru, že působí coby prostředek lidského etnocentrismu.“

[Více... →]